Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je chmurné počasí, venku prší. Dostávám depresi a začínám uvažovat nad tím, kdo jsem. Co jsem dokázal? Existuji vůbec? Je mi velice teskno po dobách mého mládí, kdy jsem si bezstarostně hrával s ostatními dětmi... Chtěl bys zase cítit tak jako kdysi. Nechci být vyvrhelem společnosti, nechci být ničím, nechci být! Je mi smutno a stále hlouběji se zabývám tím, čím jsem. Nevím, zdali je to pouze chvilková deprese, ale je silná, je opravdu silná a její tíha mne táhne dolů, dolů až na pokraj zoufalství... Chtěl bych opět žít, chtěl bych se radovat, mít svou lásku, děti, přátele, rodinu... Nic nemám, ani trochu něhy, lásky, přátelství... Proč? Proč nedokážu pocítit to, čemu lidé říkají láska? Proč jsem se stal průměrným? Proč jsem se odlišil od ostatních? A čím? Co jsem provedl? Nevím! Je chmurné počasí, a já chci spočinout. Chci zavřít oči a už nikdy se neprobudit. Chci mít klid od všeho, od každého, ale pomohu si tím? Co jsem dokázal? Dokázal jsem si, že jsem ještě větší ubožák, než jsem si myslel. Zavírám oči a prášky začínají působit. Cítím se zvláštně, cítím se dobře, všechno se vyřešilo, všechno je pryč... Padá ze mě tíha. Tíha, která mě zahalila a nechtěla mě opustit celé dva roky...