Bezohledný svět
Dnešní lidé jsou velice bezohlední. Celý svět je takový. Proč lidé válčí, nemají se rádi, vraždí se? Čím to je? To jsou otázky, na které se ptáme dnes a denně, a přece se nic nemění. Často si pak říkáme: "Vždyť s tím nic nenadělám." A tak bychom se nad tím měli zamyslet.
Válka. Proč existuje, když jen ubližuje lidem, zvířatům, přírodě? Zdá se mi velice pošetilé vyhlásit někomu válku, protože vyznává jiné náboženství než já! Už tohle je ta bezohlednost k druhým. Nedávání prostoru pro život jiným, ať černochům, bělochům či asiatům.
"Nemám tě ráda, protože nemám ráda ani tvou matku!" Na to mohu odpovědět: "Nebuď tak bezohledný vůči mně. Já za to přeci nemohu." Když potkáte slepého člověka v metru, pustíte ho si sednout? Nebo se dál budete rozhlížet po ostatních? Vždyť on vás přeci nevidí!! Tohle se nedávno stalo i mně. Do vagónu nastoupil slepec a já jsem se zvedla, že ho pustím, aby se mohl posadit. Dáma naproti mně s velmi špičatými botami s nohou přes nohu seděla tak, že se nedalo ani projít. A tak, jak jsem vstávala, jsem do ní omylem mírně strčila. Druhý pán seděl zase tak, že měl od sebe tak roztažená kolena, že když jsem si chtěla sednout na jiné sedadlo, zakopla jsem o něj. Ta dáma i ten pán se po mně tak podívali, jako bych si k nim dovolila nějakou drzost. Celý den jsem pak měla zkažený. A tehdy jsem si uvědomila, že lidé nejsou tak milí a slušní, jak se to může někomu zdát!
Toto je vidět i v různých kolektivech. Bezohlednost typu "Ty jsi mi kopl do tašky!" s odezvou "No a co, není moje." je velice urážející! Jak si tohle může vůbec někdo dovolit? Odpověď může být prostá: "Je to zřejmě špatnou výchovou."
Už jenom to, jak nad tím přemýšlíme, je důvodem k zamyšlení. Co když právě já jednou napomohu k tomu, aby se náš náhled na tento problém změnil!? Většina lidí tuto myšlenku může považovat za velmi idealistickou, ale kdo z nás může vědět, co se stane za pět, deset nebo patnáct let? Jsou tací, kteří tento názor se mnou sdílet nemusí, ale podle mého přesvědčení si každý člověk může vydobýt nějaké své postavení ve společnosti. Tak jak to od pradávna dělala zvěř mezi sebou ve smečkách. Ale i toto tvrzení může býti dvojsmyslné. Když si nějaké zvíře, například vlk, vydobylo své místo, zřejmě to znamenalo i nějakou bezohlednost k jinému vlku. Kdybychom to tedy vzali obecně, znamená to, že pro nějaké naše místo ve společnosti musí utrpět zase jiný člen této společnosti. To je ale takzvaný Zákon silnějšího. Ten je možné akceptovat jen u zvířat, ne u lidí!
Bezohlednost se nyní stává jedním z několika globálních problémů lidstva. Dá se říci, že s naším nynějším přístupem to lidstvo daleko nedotáhne. Můžeme s tím něco udělat? Uděláme?
Zdroj: Terra, 20. 12. 2006
Možnosti:  ,
|
