Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh, který jsem se rozhodla napsat, se vypráví v naší rodině pokaždé, když se sejdeme na narozeninách, při různých příležitostech nebo jen při nedělní kávě. Příhodu, o které každý hovoří, bych nazvala ZTRACENÁ VNUČKA.
V té době jsme bydleli v paneláku a téměř každý víkend jsme trávili u babičky na vesnici. Babička má velký rodinný domek s ovocným sadem, obrovskou zahradou a dvorkem. Dědeček vždycky říkával: "U každého domu musí být hlídací pes." Proto i Sanda měla na zahradě boudu a svůj výběh.
Jednoho letního odpoledne mě babička poslala na zahradu, že si mám jít hrát, protože je venku hezky. Tak jsem tedy šla. Vyběhla jsem ven a oči se rozzářily radostí, když jsem spatřila Sandin výběh. S chutí jsem vykročila směrem k němu. Jakmile mě pes uviděl, začal skákat, štěkat a přibližoval se ke mně. Pak jsme si hráli tak dlouho, až se začalo smrákat.
Když už bylo šero, vyšla babička na zahradu a s hrůzou v očích zjistila, že tam nejsem. Začala mě hledat. Po několika neúspěších zavolala na pomoc dědečka a šli hledat do sadu. Když mě nenašli ani tam, napadlo dědu, že bych mohla být u potoku nebo u lesíku, kde je bažina. Babička zatím marně hledala doma, protože si myslela, že jsem v pokojíčku se svým mladším bratrem Markem. Po chvíli se dědeček vrátil: "Tak, co?" zeptal se nejistým a vzrušeným hlasem babička. "Nenašel jsem ji," odpověděl smutně dědeček. Blížilo se k sedmé hodině večerní. Děda poslal babičku domů, aby hledala tam. Sám rozhodně pokračoval v hledání. Procházel znovu po celé zahradě, když mu blesklo hlavou: "Kde je pes?" Napadlo ho, že byl vlastně celý den puštěný. Zašel se podívat do výběhu a spatřil Sandu, jak sedí u boudy. Otočil se a pokračoval dál. Asi po půl hodině to vzdal a šel domů. Nevesele řekl: "Všechno jsem už prohledal, ale nikde není." Babičce vyhrkly slzy do očí a už se chystala zavolat na policii. V tom začal venku štěkat pes. Děda vyšel ven, protože si myslel, že k nám někdo jde. Ale jaký byl jeho údiv, když otevřel dveře a před nimi stála Sanda. Začala dědečka tahat za nohavici a postrkovala ho dopředu. Děda sice nevěděl, co Sanda chce, ale poslechl ji a šel za ní. Nechápavě přišel k výběhu a opět se snažil psa pochopit. Sanda ho po dlouhé době donutila, aby nahlédl do boudy. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že na konci boudy, tam úplně vzadu v klubíčku spokojeně spinká jeho malá hledaná vnučka. Vzal mě do náručí a donesl udivené babičce domů, která mě hned uložila do postele.
Všichni měli velikou radost, že našli tak dlouho ztracenou vnučku. Na tento příběh všichni rádi vzpomínáme, protože to všechno dobře dopadlo.