ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.00
Hodnoceno: 3x Prosím, ohodnoť práci

Tehdy jsem se opravdu bál (2)

"Odsouhlaseno? Skvěle!"
Jsem jako u vytržení, ačkoliv mé nadšení nikdo jiný nesdílí. Je druhá hodina ranní a mně se podařilo přesvědčit své přátele, abychom šli prozkoumat hřbitov. Miluji ten pocit, když mám strach a do těla se mi vyplavuje adrenalin. Člověk se cítí doopravdy naživu a ztrácí ponětí o všedních problémech. Vše má ale své hranice...

Oblékáme si bundy a já se snažím odstranit poslední nastalé pochybnosti.
"No tak... Co by se asi mohlo stát?"
"Dobře, tak nás tam doveď!"
Brodíme se tmou a já hrdě stojím v čele našeho průvodu. Kamarádi si něco mezi sebou šuškají, ale nevěnuji tomu pozornost. Máme přeci před sebou misi a je jen na mně, aby dopadla zdárně.

Stojíme před vraty.
"Jsou zamčená, smůla, musíme se vrátit," řekl jeden z přátel, vědom si toho, že mě ještě víc vyburcuje, abychom se nevraceli.
"V tom případě to musíme přelézt," odpovídám, pyšný na svou odvahu.
"Fajn, běž první..."
S trochou námahy vylezu na zeď a seskočím. Rozhlížím se a kochám se klidem, který tu panuje.

Několik vteřin jsem ponořen ve svých myšlenkách, až mi najednou probleskne hlavou: "Takový klid tu přeci být nemůže, vždyť mám s sebou společníky!"
Nikoho ale nevidím, což v takové tmě není překvapením.
"Haló?"
Nikdo nereaguje.
"No jasně, dostali strach a šli domů," snažím se uklidnit, ale přesto jsem přinejmenším zmatený. Přeci bych slyšel kroky, kdyby odešli. S tlukoucím srdcem vylézám na zeď, kterou jsem zdolal před několika vteřinami. Stalo se jim něco? Chtějí mě vystrašit? Na žádnou otázku ale odpověď nenacházím. Najednou mou pozornost zaměstná šustění listí.
"Je tam někdo!?"
Snažím se rozeznat nějaké obrysy, ale marně. Náhle ucítím na noze dotek. Slyším křik a vzápětí poznávám, že nepatří nikomu jinému než mně. Padám ze zídky tvrdě na zem, nikdy jsem snad nebyl víc vyděšený. Vzápětí slyším jen neutuchající smích...

Snažil jsem se hrát na odvážného rytíře jako ve filmech, a to nemohlo dopadnout jinak než zesměšněním ze strany druhých. A myslím, že je to tak správně. Nikdo by se totiž neměl nechat přerůst svou vlastní pýchou.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Tehdy jsem se opravdu bál (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)