ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Je podzim a já tradičně přerovnávám svůj šatník. Hromádky s letním oblečením vytahuji z prádelníku, vrstvím je do igelitového pytle a vynáším na půdu. Tady je odložím do kouta a chopím se pytle, který jsem sem vynesla na jaře.
Přebírám svetry, které budu nosit přes zimu. Několik jich odkládám nazpět. Proč? No, prostě jsem o pár kil zestárla a ani elastičnost pleteniny není nekonečná. Ale nevyhodím je. Třeba ještě někdy zhubnu... Ha, ha!

Vítězoslavně snáším z půdy půl pytle svetříků. Stačí. Alespoň mám výmluvu, že si musím koupit nějaký nový.
"Stejně by sis koupila nový tak jako tak..." - předkládám zcela mylný mužský názor, respektive mého manžela.
Ale má pravdu. My ženy jsme prostě takové...

Šatník je vyrovnaný do komínků, že by mohla přijít kontrola z vojenské správy. Dmu se pýchou a zavírám dvířka. Ještě kontrola kabátů a zimních bund. V pořádku - zde nákup nových neobhájím - do těch se vejdu.

A ouha! Zapomněla jsem na půdě krabici se šálami a rukavicemi. Čím dál nervózněji se přehrabuji obsahem všeho na půdě. Už jsem na každém místě koukala snad třikrát. A nic! Zoufalá slézám po žebříku dolů.
Jedna šála visí celoročně v chodbě ve skříni, bude tedy muset stačit. Ale rukavice si musím koupit, to je jasné!

***

Zimu jsem zvládla s novými rukavicemi.
Na jaře se opakuje celý proces výměny sezónního oblečení znovu. A hele, co nevidím? Na dost viditelném místě leží již oplakaná krabice s rukavicemi! Pohladím ji a slibuji, že na podzim ji už nepřehlédnu. A tak na ni stavím další krabici plnou nových rukavic a šál.
Ty již nepřehlédnu! I když....!?