Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho krásného školního odpoledne jsem stála na zastávce a už jsem se nemohla dočkat, až se budu v autobuse cestou domů mačkat na sto neznámých, stejně nadšených cestujících. Bylo mi podezřelé, že na zastávce stojí větší než malé množství lidí a vsázela se sama se sebou, zda se vejdu do autobusu. Zaslechla jsem rozhovor dvou žen: "Ne, mladá paní, čtyřka nejela, asi měla nějakou poruchu." "No jéje," povzdechla jsem si, to nevěstí nic dobrého. To jsem ještě netušila, co mě čeká.
Konečně přijel můj vytoužený dopravní prostředek – autobusová linka číslo 16 – sice s desetiminutovým zpožděním, ale přece. Opět jsem si ověřila základní matematický princip: "Čím více lidí na zastávce, tím menší autobus." Měla jsem štěstí, do vozidla jsem se vešla. Všichni reptali, více méně pro sebe, nad inteligencí vedení ČSAD. Nesmělo chybět notoricky známé: "Postupte si dále do vozu! Vždyť je tam ještě plno místa." – Nebylo. Občané důchodového věku si ani tentokrát nenechali ujít příležitost, aby se stali "populárními". Drali se k nicnetušícím mladším sedícím cestujícím a se slovy: "Uhni, spratku", slušně žádali o uvolnění sedadla.
Asi na třetí zastávce nastoupil jistý muž a začala ta pravá zábava. Zatímco ostatní reptali pro sebe, on pro celý autobus. Větami: "My obyčejní občané se tady musíme mačkat v autobuse, zatímco vedení ČSAD si vozí své zadnice v drahých autech, která koupili za naše peníze. Takové peníze za to cestování dávám a přitom necestuju jako člověk!" si získal pozornost i sympatie. Snažil se do své malé autobusové revoluce zapojit i ostatní. "Paní, cestujete jako člověk?" Tázaná žena skromně pronesla: "Ne". A revolucionář pokračoval: "Správně! Vy totiž cestujete jako zvíře! Všichni cestujeme jako zvířata!" To už souhlasně bučel skoro celý autobus a já si připadala jako v nováckém Kotli. Nutno říci, že tenhle chlapík mi docela zpříjemnil tu útrapnou cestu a já se svíjela smíchy na svém sedadle.
Revolucionář byl tak přesvědčivý, že jsem si myslela, že na zastávce "Městský úřad" vystoupí svorně všichni cestující a s heslem: "Pozor, bude revoluce, podejme si všichni ruce," na rtech dobijí městskou pevnost. Bohužel nestalo se tak. Věčná škoda.
I když cesta trvala čtyřicet minut, oproti obvyklým dvaceti, nevadilo mi to. Přinejmenším mám téma na slohovou práci:)