Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Možná bych mohl své vyprávění začít známou básní Máj od Karla Hynka Máchy, ale můj příběh nebude zas tak romantický. Psal se 1. květen roku 1986, Svátek práce. Prezidentem naší vlasti byl Gustav Husák a jeho generálním tajemníkem Miloš Jakeš. U vlády byli komunisté a o nějaké demokracii nemohla být ani řeč.

Měl jsem deset let a byl žákem 4.B. Bylo ráno sedm hodin a já jsem se těšil do průvodu. Vždyť jak říkala soudružka učitelka: "Děti, uvidíte skvosty našich soudruhů dělníků, um jejich práce". Nejvíc jsem se těšil na alegorické vozy, kombajny a traktory, které za sebou táhly ozdobené vlečky a na nich družstevníky místního JZD Pokrok. Maminka mi vyžehlila modrou košili, uvázala červený šátek. Na čelo udělala křížek se slovy: "Chlapče nešťastná, ať zase neprovedeš nějakou lumpárnu". Strčila mě do ruky svačinu a já mohl konečně jít do průvodu.

Můj otec, který říkával, že nejlepší komunista je metr pod zemí, mou radost jít do průvodu nesdílel. A se slovy: "Na prvního máje půda úrodná je," naházel do auta pytle s bramborami a jel je na pole sázet.

S vlastnoručně vyrobeným mávátkem, které mělo připomínat kopretinu, jsem se vydal ke škole. U školy už byli skoro všichni. Soudružka učitelka se snažila naši třídu seřadit do dvojstupu, což se jí moc nedařilo, protože jsme se spolužáky šermovali mávátky. Také nás chlapce zajímalo, jaké kalhotky mají naše spolužačky; i na zvedání sukní se perfektně hodilo mávátko. Dodnes si pamatuji jednu spolužačku, které jsem nadzvedl sukni a můj kamarád, který stál vedle mě, od ní dostal omylem pořádnou facku. Myslím, že i otisky prstů byly na jeho tváři vidět. Utěšoval jsem ho, že i tak mu to sluší.

Když už se zdálo, že konečně vyrazíme do průvodu směrem k náměstí, z přilehlé silnice se náhle vynořili svazáci. Byli čtyři a tipoval bych jim kolem osmnácti. Na tom by nebylo nic divného, jen to že hlasitě zpívali, k tomu ještě byli špinaví od bláta a před sebou kopali prázdný hliníkový sud od piva. Tehdy jsme na ně koukali se spolužáky jak na zjevení. Dnes je mi jasné, že tito svazáci prostě nezvládli sílu desetistupňového piva a vraceli se z oslavy pálení čarodějnic. Bohužel pro ně ve špatný čas a po ještě horší zpáteční trase. Od toho tu ale byli "zdatní muži" - pomocníci SNB. Svazáky nasměrovali do vedlejší ulice, aby nerušili průvod. Za nějaký čas mi maminka vyprávěla, že tito hoši byli u trestní komise. Jaký dostali trest, to si už nepamatuji, ale vím, že maminka říkala, že nesmím být jako oni!

Konečně jsme mohli vyrazit. Na náměstí nás paní učitelka postavila hned na okraj silnice. Viděli jsme kombajny, traktory, které za sebou táhly ozdobené vlečky s družstevníky. Alegorické vozy, zdobené záclonami z Tylexu. Byli jsme z toho nadšení. Zbytky mávátek jsme zdravili soudruhy dělníky. Z nebe na nás jemně mrholilo! Nikdo netušil, co se stalo v Sovětském svazu 26. dubna 1986. Dozvěděli jsme se to až o pár dní později. Jaderná elektrárna v Černobylu měla havárii... A právě 1. května byl radioaktivní mrak nad naším územím. Můj táta měl pravdu!