ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Každé sobotní ráno si chvíli přispím, pomůžu mamce s dopoledním úklidem a když mám chviličku volna, tak letím k babičce rychlostí blesku pro svého milovaného pejska Báru.
Zazvoním na babičku a slyším Barborku, jak štěká a běží mě ze svého pelíšku přivítat. Sundám si brusle, chvíli se s ní mazlím, poté se přivítám s babičkou a beru Barču na polední procházku, tedy spíše projížďku.
Bára je spíše domácí pejsek a pohyb moc ráda nemá. Proto se chvíli na mne vyčítavě dívá, jako by chtěla říct: "Já nemám ráda běhaní, tak si hleď svého a mě nech být." Chvíli se ještě cuká, ale ví, že já se nedám a venku opravdu chvíli pobudeme.
Naše vytyčená cesta je dlouhá asi 3 kilometry. Jedu sice po silnici a "můj trhač" se loudá za mnou, ale kolem nás se rozprostírá typická milovická krajina - stromy a staré polorozpadlé domy. Po několika přestávkách, které musím kvůli Barče udělat, se vracíme zpět k domovu.
Babička má radost, že zase vidí svého pejska - malého knírače. A nechci se vychloubat, ale ráda vidí i mou maličkost. A já mám zase radost, že se Bára proběhla a já s ní strávila prima poledne a kousek odpoledne.