Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2014 (podzim)
• vypravování, jehož pointou je uvedené přísloví

Začínaly školní letní prázdniny. V té době jsem chodil již prvním rokem na střední školu, která byla časově náročná na učení. O to víc jsem se těšil na první prázdninový víkend, jenž jsem chtěl strávit pod stanem v blízké vesnici zvané Kosořice.

Sluníčko hřálo paprsky do našich zad a já společně s mým kamarádem Lukášem hledal, kde se na víkend utáboříme. Nakonec jsme našli krásné místo hned vedle kosořického rybníku.

Netrvalo dlouho a už jsme byli utábořeni. Den jsme strávili chytáním ryb a krátkou procházkou. Pomalu se blížil večer.
"Dneska se tady poblíž koná diskotéka, nevyrazíme na ni?" zeptal se mě Lukáš.
"Jsem pro," odpověděl jsem souhlasně.
Převlíkli jsme se a zamířili rovnou na hřiště, kde se měla konat zmiňovaná zábava.

Celý večer jsme se náramně bavili, když jsem najednou ucítil, jak mi někdo sahá na rameno a říká: "Nazdar, Miras. Co tady děláš?" otočil jsem se a spatřil mého kamaráda z dětství Jardu. Vedle něho stála krásná dívka a držela se s ním za ruku.
"Ahoj, rád tě vidím, vydali jsme se s Lukášem pod stan a nakonec jsme skončili tady..." odpověděl jsem mu.
Zbytek večera jsme trávili pospolu a povídali si o všem možném, protože jsme se už pěkně dlouho neviděli.

"Jsem nějaký utahaný, asi se půjdu natáhnout do auta," řekl Jarda a podíval se na svoji přítelkyni.
"Jestli chceš, tak běž, já pak za tebou přijdu," zněla její něžná odpověď.
"Pohlídej mi ji tady, ať se jí nic nestane!" stihl mi ještě říci rozespalým hlasem Jarda.
Souhlasil jsem a dozvěděl se, že Jardova přítelkyně se jmenuje Alena.

S Alenou jsme pak popíjeli u baru a celou dobu si krásně povídali. Čas utíkal tak rychle, že jsem ho přestal úplně vnímat. Blížil se konec diskotéky a začali hrát pomalé písničky, proto jsme se rozhodli jít si s Alenou zatancovat. Po chvilce jsme se ale museli rozloučit, neboť byl už konec.

Po příchodu do stanu jsem na ni nemohl přestat myslet. Náhle mi zapípal telefon - přišla mi od Aleny SMS! Až do rána jsme si textovali. Po týdnu jsem s ní měl zase sraz, zašli jsme spolu do kina. Netrvalo dlouho a my spolu začali chodit. Sice jsem měl ze začátku výčitky, jelikož se jednalo o kamarádovu přítelkyni, ale nedalo se odolat. Dneska jsme s Alenou již 8 let a máme malého syna. A já si uvědomuji, že opravdu platí: Odříkaného chleba největší krajíc.