ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Stalo se to před pěti lety, ale připadá mi to, jako by se to všechno odehrálo teprve včera.

Každý máme nějaká svá tajná přání, která bychom chtěli najít pod vánočním stromečkem. Tím mým byl pejsek. I přestože jsem si ho tak moc přála, nedoufala jsem, že by se mi mohlo poštěstit, neboť mi už několikrát bylo důrazně řečeno, že pes do panelového domu prostě nepatří.

Konečně tu byl ten očekávaný den D. Štědrovečerní večeře byla na stole a já jsem se s chutí pustila do jídla. Po večeři se nic nedělo a moje napětí čím dál tím víc sílilo. Když jsem konečně po tak dlouhé době netrpělivého čekání uslyšela zvuk cinkajícího zvonečku, který se ozýval z obývacího pokoje, nad ničím jsem ani ve vteřině nezaváhala a otevřela dveře. Obličej mi osvítila barevná blikající světélka z krásného vánočního stromku, jenž stál na konci pokoje. Mou pozornost ale hned upoutala obrovská krabice obalená červenou mašlí. Úplně jsem zapomněla, co jsem si vlastně nejvíc přála. Když jsem k ní přistoupila a podívala se dovnitř, oči se mi zalily slzami. Nejde ani popsat, jakou jsem v tu chvíli měla radost. Byl tam! Oči upřené na mě a jen tiše čekal, co se bude dít dál.

Od té doby jsem ho už nedala z ruky. Myslím si, že tyhle Vánoce jen tak něco nepřekoná. Vánoce, kdy jsem konečně dostala svého vysněného Maxe.