ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.43
Hodnoceno: 63x Prosím, ohodnoť práci

Můj sen z dětství

Můj příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál v mé fantazii o těchto prázdninách, a jelikož se mi líbil, tak se s vámi o něj rád podělím.
Jednoho pondělního slunného prázdninového dopoledne jsem se nudil a nevěděl co podniknout. Protože nikdo nebyl doma, šel jsem navštívit mou babičku, která bydlí jen pár metrů od nás. Vždy, když k ní přijdu, povídá si se mnou. Po příchodu k ní jsem jí řekl, že jsem doma sám a nemám co dělat, a tak mi navrhla: "Proč nejedeš na prázdniny ke Kubovi do Poteče?" Po tomto návrhu jsem jakoby oživl a běžel domů zabalit si batoch. Ještě ten den večer jsem odjel do Poteče na prázdniny ke svému bratranci Kubovi. Byl už večer, a tak už se toho moc dělat nedalo. V televizním přijímači nebylo na co se koukat, a proto jsme šli spát. Chvíli jsme si povídali zážitky z minulého školního roku. Za pár minut už jsem spal jako dudek. A ted vám vylíčím sen, který se mi tu noc zdál.
Ocitl jsem se u nás doma na dvorku přede dveřmi. Nikdo nebyl doma, ale auto stálo v garáži a mělo klíčky v zapalování. Neváhal jsem a skočil jsem za volant auta. Za okamžik už slyším ten překrásný zvuk nadupaného "dvojlitru", jak si vrčí ve volnoběhu. Zařadil jsem první rychlostní stupeň, v poklidu jsem spouštěl spojku a v mžiku stojím na silnici. V duchu si říkám, co to vlastně dělám? Pocit, že mi je vůz oddán, vyhrává, a tak sešlápnu plynový pedál k podlaze - řadím dvojku, trojku, čtyřku...a tu co nevidím, ručička tachoměru stojí na sedmdesáti kilometrech za hodinu. Nemeškám a dupnu na brzdu, podřadím na trojku a jedu předepsanou padesátkou v obci. Zapnu rádio, na které naladím Impuls, abych věděl, kde jsou silniční kontroly. Hlásí, že jsou cesty volné, a tak jedu v poklidu dál. Pomalu si zvykám na citlivost spojky a volantu. V plánu mám vyzvednout Kubu v Poteči a pak se uvidí co dál. Přijíždím k jeho domu. Mám štěstí, Kuba je venku. Zavolám: "Kubo, pojď se svést!" Chvíli na mě hledí jako vyoraná myš a pak přichází. "Pojď, sedej, všechno ti vysvětlím později," říkám. Ptá se mě: "Kam chceš s tímhle dojet? S tím nedojedeš ani domů!" Ptám se: "S čím?" Kuba na to: "No s tím palivem přece!" Kuba měl pravdu, v autě svítila kontrolka jako blázen a já si toho nevšiml. A je po legraci, vždyť nemáme peníze na benzín. A tak jsem se pomalu loučil s tím krásným pocitem, že řídím auto a tu najednou: "Máme je!!!" křičí Kuba, co mu síly stačí. Peníze byly v přihrádce, asi je tam někdo zapomněl, a tak jsme jeli k čerpací stanici a natankovali tolik paliva, kolik jsme jen mohli. Máme namířeno do Valašského Meziříčí. Nepospíchám, a tak auto sunu krokem. A najednou uslyšíme v rádiu, že v obci Bystřička je hlášena silniční kontrola. Zbystříme a uvědomujeme si, kde to vlastně jsme. A vidíme, jak už na nás mávají, abychom zastavili, ale my přidáme a chceme policejní hlídce ujet. V prvních okamžicích se nám to daří, ale za malou chvíli už jsou za námi, a proto volím odbočení z hlavní silnice na polní, to protože náš vůz je vybaven pohonem na všechny čtyři kola a policejní vůz jen na dvě. Polní cesta byla zablácená a i my jsme měli co dělat, abychom prudký kopec vůbec vyjeli. Policii jsme neviděli, a proto jsme si mysleli, že jsme je setřásli. Snažili jsme si vytvořit náskok. Ještě více jsem přidal. Na velmi kluzkém povrchu jsem lehce dostal smyk a k tomu se objevila ostrá levotočivá zatáčka a v těch několika sekundách mi proběhl celý můj život před očima. Rána jako z děla a my třikrát přetočeni přes střechu sedíme v autě, které je sešrotováno jako jablka do kvasu. Navzájem se ptáme: "Jsi v pořádku?" A oba odpovíme: "Není mi nic."
A tu na mě volá Kuba: "Co se stalo?" Po vzpamatování ze snu se probouzím a všechno mu vyprávím. Potom se Kuba sebral a donesl klíče od auta a povídá: "Jsme sami doma! Jedeme?" Odpovím: "Má-li to dopadnout jako v mém snu, radši se budu nudit doma!"
Tak to byl můj sen z dětství a věřím, že si z něho vezmete příklad a nebudete pokoušet štěstí i na jiných věcech.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: janda, 19.11.2006

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Můj sen z dětství

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­