ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.67
Hodnoceno: 12x Prosím, ohodnoť práci

Moje město aneb Barokní zámek vypravuje

Už to budou skoro tři staletí, co čním ve středu svého městečka. Každý den ho sleduji v noci i ve dne, sleduji každodenní ruch města, co se stalo mým domovem. Žiji zde přesně 256 let a stále pozoruji stěhující se lidi sem a tam, ale sám nevím, co je někde v dálce za hranicemi mého vidění. Asi se ptáte, kdo jsem? Vždyť nikde na světě nepotkáme 256letého člověka... Ano, máte pravdu, nejsem člověk. Jsem barokní zámek s anglickou zahradou.

Jednou docela velkou náhodou jsem se na chvilku spatřil v odlesku nějakého světla, zrcátka jedné mladé, šťastné slečny. Zrovna se vdávala a v mé zahradě se naposledy upravovala na velké focení. Za pár měsíců jsem ji potkal znovu, procházela mou zahradou, ale nebyla sama - tlačila před sebou kočárek s malým zázrakem. Podle růžových doplňků jsem usoudil, že je to holčička. Za ta léta mě baví sledovat osudy lidí. Zažívám s nimi radost i stesk a často se zaposlouchám do jejich příběhů tak, že nevnímám věci kolem sebe. Rád bych jim s něčím pomohl nebo poradil, ale jsem pouze jednou z dominant tohoto města. Den co den zde slýchám sladká slovíčka zamilovaných párů na lavičkách, veselé skotačení rodičů s dětmi na houpačkách, štěkot psů či snad jen míjení větru. Já zde stojím spoustu let a čekám, čekám, a nejhorší je, že nevím na co... Snad na to, co bude za rok, za pět nebo za padesát let. To nevím.

Vzpomínám na doby, kdy se Slavičínem proháněla koňská spřežení, nebyly televize ani počítače a mládež se bavila jinak než chozením po diskotékách. Často přemýšlím nad tím, jak se to tu bude vyvíjet a rozrůstat. A docela se bojím i o svoji existenci. Dřív se o mě staral můj pán se svou rodinou a byl jsem spokojený, když se všichni rádi vraceli domů. Dnes sloužím jako restaurace "Na Zámku". Čím ale budu za několik let, až si lidé postaví nové kluby a oblíbí si je? Domem lidí, co nemají vlastní nebo zůstanu úplně troskou, na kterou okolí zapomnělo? Někdy se cítím docela sám a opuštěný. Ale jsou i dny, kdy jsem lidí přesycen, že si přeji, aby jeli někam pryč.

Třeba v květnu, když je májový den, všichni kolem mě chodí sem a zase zpátky, ale je to jako kdyby mě přehlíželi. Večer se vracejí domů, jen já tu zůstávám vystrašen a obklopen nepořádkem. Až ráno se probouzím do čistoty a nikde ani smítko, to už tu byli určitě lidé ze služeb města Slavičín, pomyslím si. Tyto lidi obdivuji hlavně v zimním období, kdy se musí stále starat o naše cesty.

Ještě je jeden den v roce, kdy je ve městě nemalé rušno: rozsvícení vánočního stromu. To se sejdou malí i velcí. Setmí se a nade mnou střílí různé barvy od zelené po růžovou, náhle se nádherně barevně zalije obloha. Za pár minut je konec, všichni se vracejí domů a obloha je zase černá, jen místy vykukují drobné hvězdy a měsíc.

Mám rád, když se město baví a po roce se potkají staří známí, kteří už na sebe nemají tolik času. Ty šťastné tváře, když po dlouhé době opět vychutnávají velkou porci cukrové vaty a ti dříve narození si pochutnávají na tak oblíbené medovině a svařeném vínu - hned bych se stal jedním z nich.

Neuběhne dlouhá doba a je tu Silvestr, kdy se město dostává do společenského naladění a znovu kolem mě je spousta světel různých barev, ale nyní to není pár minut, ale celý večer. A tak se to opakuje rok co rok.

Rád celá léta sleduji své okolí a jeho zvelebování a rekonstrukce, i když v mé blízkosti se tomu už tak neděje. To je škoda, zvlášť když je tu tolik pěkných míst. Například hala, kde mají tréninky hlavně v zimě všechny sportovní kluby, hrávají se zde zápasy i přátelské turnaje s jinými městy. Dopoledne sleduji, jak se tu mění neustále různé třídy při hodinách tělocviku. Hned co se oteplí, tak se cvičí i sportuje venku. Fotbalisté se stěhují na své fotbalové hřiště, které je hned vedle, volejbalisté na hřiště v parku. Hale však i přes ty největší vedra zůstávají věrní basketbalisté a florbalisté, zatímco všechny děti řádí v bazénu. To děsně rád pozoruji, ale nejradši mám ten klid při lovení ryb.

Vůbec městečko, které mě obklopuje, je klidné. Chování lidí se určitě hodně změnilo za ta léta, co jsem tu, a teď nevím, jestli k lepšímu, nebo k horšímu. Ale stejně, jako je něco dobrého na každém člověku, bude něco dobrého i na různých dobách.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Adiska, 11.12.2006

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Moje město aneb Barokní zámek vypravuje

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­