Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj den začíná už za ranního kuropění. Jako první přijde pan Janáček s kokrem Ferdou. V klidu se posadí a Ferda pobíhá v dohledu. Za chvilku přiběhne Ferda ke mně, zvedne nožku, ale můj křik "Né!" neslyší. Pan Janáček Ferdu okřikne a odejde s ním domů. Čekám, jestli dnes přijde i paní Novotná s fenkou Nelinkou. Obě dvě jsou dámy, a tak mi podobné zneuctění jako od Ferdy nehrozí.

Kolem půl osmé začnou chodit malí školáci. Evička si odloží tašku a čeká na Honzíka s Verunkou. Než přijde Pavlík, vypráví Honzík holčičkám, jak dostal včera novou počítačovou hru. Nevím, o čem to mluví, ale asi to musí být ohromné dobrodružství.

Za rohem se objevují tři osmáci, postrach našeho parku. Každý z nich je důležitý, v ruce drží cigaretu. Když to dobře dopadne, neutrhnou či nerozkopou mi kus mého tělíčka. Ve škole už zvoní, tak si o mne jen típnou cigarety a trochu zrychlí svůj krok.

Mám první přestávku, rozhlížím se po parku a nejvíce závidím protější lavičce. Je skoro celá schovaná ve křoví, a tak má klid.

Okolo desáté si na mne sednou dvě maminky a rukama houpou kočárky, zdá se, že miminka v klidu spí. Maminky se zvednou a odejdou na oběd.

Po obědě se začne scházet "důchodcovská černá kronika", a tak si vyslechnu, kde, koho a co bolí, kdo zemřel, koho okradli, kdo se oženil a kdo se rozvádí.

Partičku důchodců vyženou puberťáci ze školy. To se zas klepu o své zdraví. Melou páté přes deváté, co bylo dnes ve škole, Polák zas sázel pětku za pětkou, a tak byl jednohlasně jmenován "debilem". Ta spoušť, co nadělali kolem mne, se mi vůbec nelíbí a těším se, až bude zase chvilka klidu.

Sluníčko už se schovalo za stromy a já si tak přemýšlím, co mne dnes ještě čeká a nemine.

Romantický západ slunce přivádí zamilované. Ten můj "páreček" je samé "ťuťu ňuňu, muck, miluji tě". Och, jak je to nádherné, tohle si opravdu užívám. Celý den strádání mi nahradí tohle "muckování".

Již se těším, že bude klid - přichází hluboká noc. I pejskaři spěchají a mne nechávají v klidu. Ale chyba lávky. Z hospody U Sojků se ke mne připotácelo jakési opilé individuum s lahví v ruce. Najednou si na mne lehlo, bylo uslintané, chrápající a páchnoucí. To zas bude noc!

Ono se řekne lavička, ale ta fuška! Fazónu mám pořád pěkně pocuchanou. Jenže není lavička jako lavička, třeba ta naproti - ta má díky mě o zábavu postaráno, zpovzdálí vše sleduje a baví se, a já jsem ta chudinka.