ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.52
Hodnoceno: 217x Prosím, ohodnoť práci

Bláznivá láska

  • vypravování/povídka

Láska...to slovo je mi cizí
Blázen...to určitě jsem
Smutek...neustále roste
Zklamání...to je správné slovo

Ležím na slunci a vystavuji své tělo slunečním paprskům. Místo aby se mé myšlenky točily kolem bazénu, přátel a lahodných zmrzlin, myslím jen na tebe.
Na tvůj příchod, sladký úsměv. Beru si sukni přes plavky a žluté tílko, které mi teď připadá snad ještě veselejší při pouhé myšlence na tebe. Už zbývají jen baleríny a taška, mizím od bazénu plného lidí někam, kde budu mít soukromí. Po deseti minutách se ocitám na paloučku, jenž je obsypán překrásnými květy, které ukazují celému světu svoji barevnou chloubu. Uprostřed té nádhery stojí jako v nějakém snu strom. Sednu si pod něj a zavřu oči. Vidím tam tebe. První chvíle mi s tebou bylo dobře, bavil si nejen mě, ale i přátele. Byl jsi vtipný, neobyčejný. Po pár měsících, kdy jsi jezdil na chatu, jsem však začala cítit něco víc.

Probudím se uprostřed tmy, jako se mi to stává poslední měsíc čím dál častěji. Mám otevřené oči, jež mi právě tvarují tebe. Najednou mi něco zastudí na mé dlani. Podívám se a vidím, jak se na mé dlani třpytí malá slza. Ale vím, že po dlouhé době nebrečím kvůli tobě, nýbrž kvůli sobě. Pláči za ty dny, které jsem obětovala za čekání na tebe, za ty dny, jež jsem si mohla místo toho naplno užívat. Pláči za mé tělo, na němž si chovám vytetovaného draka, který se ti tak líbil. Pamatuji si, jak jsem stála ustrašená před tetovacím salonem a bála se překročit ten práh. Ale sebrala jsem všechnu odvahu a šla tam, jen kvůli tobě, abys byl na mě pyšný. Přes pyžamo si oblékám triko a kalhoty, beru klíčky a odcházím co nejtišeji, abych nevzbudila rodiče. Opatrně otevírám dveře od bytu a vycházím na chodbu. Strhnu si schody, které neopatrně vyčnívají ze stropu a vylézám po nich. Vytáhnu si klíčky z kalhot, jenže ony tam nejsou. Já hloupá, zapomněla jsem, že ty kalhoty mají díru. Sedím na schodech a z očí mi vyhrknou slzy jako vodopád. Ty díry jsem si sama udělala, protože jsi mi říkal, že nejsou dost IN. Tajně jsem sebrala nůžky a do mých oblíbených kalhot jsem stříhala ty zatracené díry. A teď jsem ztratila klíčky...
Co mám ale dělat? Ruce si neotesaně zastrčím do vlasů a najednou nahmatám malou sponku. No doufám, že to zvládnu. Modrou sponku si rozložím na dva díly a jeden z nich zastrčím do klíčové dírky, jako to dělávají v akčních filmech. Jazyk mám vystrčený ven, jak jsem nedočkavá, zda se mi to povede. "Cvak," uslyším a otevírám poklop na střechu.

Konečně sedím, ovšem myšlenky pořád létají. Lehnu si a vzhlédnu směrem k nebi. Hvězdy se na obloze třpytí jak kamínky plné pokladnice. Jejich lesk a zář mi znemožní zrak, a tak zavírám oči. Cítím, jak se celé moje tělo ocitá v říši snů. Přemýšlím, jak může jedno slovo, jako je láska, tak strašně bolet. Jak po tom slově toužím, a když ho nemám, je mi smutno. Jak může toto slovo způsobit tolik bolesti, radosti a pocitu štěstí? Pamatuji si, jak jsme se procházeli po městě a ty jsi mě držel za ruku. Všichni nás viděli, věděli, že patříme k sobě. Byla jsem tehdy ten nejštastnější člověk na celém světě. Koupil jsi mi zmrzlinu a řekl mi: "Strašně moc tě miluji, sluníčko!" Tehdy jsem věděla, že nejsi obyčejný kluk, že k sobě patříme. Kolem prošla mladá černovlasá dívka, tak v mém věku, a vtom jsi mi řekl, že by mi to také slušelo. A tak tu sedím s hlavou načerno. Moje překrásné blond vlasy jsem shodila a vyměnila je za černé, nevýrazné. Moje bláznivá trička s potisky zvířat, růžová a barevná jsou pryč. Kde jim je vlastně konec!? Kvůli tobě jsem začala nosit černá a hnědá, které ke mně ale vůbec nejdou a které se mi dokonce ani nelíbí. Brečím za ty otravné masky, jež jsem musela nosit, abych se líbila tvým kamarádům. Za tu přetvářku.

Beru moji rozbitou sponku znova do ruky a zasouvám ji do dalšího zámečku na střeše. Poklop se otevře a já z něho vytáhnu pytlík s posledním párem prášků. Oba prášky beru do ruky a upnu na ně svůj zrak. Jako bych čekala, že z nich vyroste kouzelná fazole, jako byla v pohádce. Ale myslím na to, proč jsem s drogami vůbec začala. Už si vzpomínám...

Zrovna jsme seděli u dalšího tvého blbého kamaráda, když jsi mi nabídl pilulku, která mě prý trochu odváže. "Proboha, dej si. Nebuď takový suchar, pořád na mě jenom civíš a mlčíš!" řval jsi na mě. Nevím proč jsem tě v tu chvíli neposlala do háje. Možná, že jsem tě měla ráda, milovala tě. Pilulku jsem si vzala a strčila do pusy, zapila vodou a čekala, co se stane. Ale nic se nedělo. "Ty jsi vážně blbá! Za chvilku to přijde, ne hned, chápeš!?" 'Nechápu,' myslela jsem si v duchu, ale raději jsem ti přikývla. Za pár minut to opravdu přišlo. Náhlá změna klimatu, bylo mi strašné vedro a pak zase zima. "Co se to se mnou děje!?" křičela jsem na všechny strany, ale nikdo mi neodpovídal, svět se začal točit a já jsem byla jenom šmouha v něm. Od té doby jsem začala být na prášcích závislá.

Podívám se na nebe a znova na prášky. Sedím tu teď úplně sama, opuštěná, obarvená a trapná. Chybí mi ta něha, jíž tolik potřebuji. Brečím, neboť jsem se kvůli tobě celá změnila. Brečím ne kvůli tobě. Ani proto, jak jsi mi řekl, že se mnou už nebudeš, že jsem jen trapná puberťačka. Nebrečím kvůli tomu, že jsi mi oznámil, že chodíš s Andulou. S tou namyšlenou blbkou, která neustále někoho ponižuje. Brečím kvůli sobě. Kvůli tomu, že tu teď sedím sama s prášky v ruce, na kterých jsem závislá, s černými vlasy, s drakem na zádech a s bolestí u srdce. Ale tomu všemu je konec! Hned zítra začnu s odvykáním, vlasy si obarvím zase na blond a koupím si opět ta moje oblíbená, střelená trička.

Člověk se nemá měnit. Je jedno, jestli kouká na černobílé filmy nebo na Jamese Bonda, jestli nosí růžová nebo černá trika. Člověk má zůstat takový, jaký je. Dělat to, co má rád a za žádnou cenu se neměnit podle jiné osoby. Život je jen jeden a já si ho od tebe kazit nenechám.

...

Druhý den ráno mi hned zkazí náladu otravný budík, který ne a ne přestat drnčet. Slunce na nebi už pomalinku vystrkuje zlaté paprsky, ale teplo stále není. Já však začínám nový den. Nový život s úsměvem na tváři. A vím stoprocentně jistě, že za to děkuji jen sama sobě.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Sabča, 01.04.2009

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Bláznivá láska

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­