Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• prakticky odborný text do časopisu

Je možné, že přestože toho o koních moc nevíte, slovo udidlo jste již někde zaslechli. Je to taková ta kovová věc v koňské hubě připojená k uzdě či uzdečce. Podívejme se jí tedy na kloub.

Udidla se používala už od dob indiánů. Ve válce se vytvářely stále silnější a účinnější verze a doteď je tato pomůcka povinná na závodech - údajně z bezpečnostních důvodů. Je to ale opravdu nutnost? Nedá se s koňmi pracovat i jinak?

Touto otázkou se už léta zabývá spousta horsemanů, tedy lidí, kteří se věnují horsemanshipu - kladnému vztahu mezi člověkem a koněm, založenému na důvěře. Udidlo totiž způsobuje tlak na jemné koňské patro a v některých případech je to velmi bolestivé.

Kolik typů udidel vlastně máme? Mohli bychom jich vyjmenovat desítky. Od základního stihla, které je úplně nejjemnější, přes páku až po sněhuláka - tři železné kroužky za sebou.

Vzhledem k tomu, kolik jezdců se dalo na bezbolestnou bezudidlovou cestu, je více než jasné, zda to bez udidla funguje, či nikoli. Kůň se dá krásně a jemně ovládat i pomocí tlaku na nos, bez nutnosti kovu v puse zvířete. Nejpoužívanější uzdění na tento typ ježdění jsou sidepully, hackamore, Parelliho ohlávky a křížové uzdečky.

Dobrá zpráva pro všechny "bezudidlaře" po celém světě ale je, že postupně se začínají konat i závody speciálně pro lidi, kteří se zabývají ježděním bez onoho železného nástroje. Jedním z nejznámějších je polské Mistrovství světa v jízdě na nákrčníku. Nákrčník je ještě vyšší stupeň přiježděnosti koně - jezdec ho ovládá pouze sedem, nohama a provazem okolo krku, jemuž se říká právě nákrčník.

Závěrem by bylo dobré uvést na pravou míru, že nejdůležitější není to, co kůň má či nemá v hubě, ale především ruka jezdce, která koně vede. Ta totiž určuje sílu působení uzdění. A určitě je lepší jemná ruka s udidlem než příliš silně působící ruka bez udidla.