Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bitva na Bílé hoře roku 1620 znamenala z hlediska českých dějin tragický mezník. Habsburkové svého vítězství okamžitě využili jako záminky k upevnění moci i k tomu, aby se krvavě vypořádali se svými odpůrci. Nejvýznamnější z nich dali popravit roku 1621 na Staroměstském náměstí v Praze, jejich majetek i majetek ostatních zkonfiskovali. Zabavené majetky se staly odměnou císařovým spojencům, velitelům vojsk a dobrodruhům ze všech koutů Evropy. Ti v naší zemi zaváděli nové pořádky: přinášeli s sebou náboženskou nesnášenlivost, násilně prosazovali katolictví, zvyšovali neúměrně povinnosti poddaných, utužovali nevolnictví.
Ze země prchali nejen šlechtici, ale tajně odcházeli i lidé prostí. Mnozí z nich vstupovali pod prapory protestantských armád. Vestfálský mír roku 1648, který ukončil třicetileté krveprolívání, definitivně zničil naději na příznivé uspořádání českých věcí a na návrat exulantů do vlasti.
Naši národní situaci zhoršovala i ta skutečnost, že mezi těmi, kteří opustili naši zemi, byli Jan Amos Komenský, historik Pavel Skála ze Zhoře, grafik Václav Hollar a mnoho dalších vynikajících mužů. Doma zůstal lid vystavený soustředěnému hospodářskému, politickému i náboženskému útlaku. Jen na nich pak záleželo, jestli se uchová národ, národní povědomí, jazyk a svébytnost.