ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.47
Hodnoceno: 350x Prosím, ohodnoť práci

Marie Terezie

Po smrti císaře Karla VI. byla habsburská říše v hrozném stavu. Pokladna byla prázdná, armáda ztratila mnoho ze své síly, dělostřelectvo bylo zastaralé, nebyli jednotné úřady, soudnictví a správa byly nepřehledné, hospodářství zaostávalo kvůli nejrůznějším omezením, které bránily jeho rozvoji např. vnitřní cla, nejednotné míry a jiné. A společnost volala po reformě. Zatímco šlechta a duchovenstvo neplatili daně, obyčejní lidé žili v chudobě a v bídě. Některé části Habsburské monarchie spíše připomínali středověk.
Marie Terezie (1717-1780) se po otcově smrti podle pragmatické sankce ujala vlády ve svých 23. letech. Svého manžela Františka Štěpána Lotrinského jmenovala spoluvládcem. S mladistvím elánem se dala do práce. Shromažďovala informace, zahájila první reformy.
Jak se dalo čekat, dědictví Marie Terezie bylo napadeno. První, kdo vznesl nároky na dědictví, byl kurfiřt Karel Albrecht Bavorský. Vyslal do Rakouska svého vyslance a protestoval proti nástupu Marie Terezie na trůn. Neuznával pragmatickou sankci, kterou nechal zhotovit Karel VI. v případě, že by neměl mužského potomka. A dovolával se nároku na Rakouský trůn. Dovolával se na 200 let starou závěť, kterou nechal zhotovit Ferdinand I. Ve Vídni Albrechtovi nevěnovali pozornost. Z Bavorska nehrozilo bezprostřední nebezpečí. Mnohem důležitější byl postoj velmocí - Anglie, Francie, Ruska a Španělska. Anglie a Rusko souhlasilo ovšem Francie a Španělsko se moc netvářili. Zatím se ale jasně nevyslovili.
První útok přišel z Pruska. Fridrich I. byl pevně rozhodnutý zmocnit se Slezska. Nejbohatší provincie habsburské říše. Ve Vídni neměl nikdo podezření, dokud se nezačalo proslýchat, že Fridrich chystá vojenskou operaci. Marie Terezie poslala do Pruska svého maršála Botta d Adorna. Fridrich I. mu sdělil, že má úmysl vpochodovat do Slezska s úmyslem chránit ho před cizími nepřáteli. To však byla lež. Jakmile pruské vojsko vpochodovalo do Slezska (neměli to těžké, ve Slezsku nebyli téměř žádní rakouští vojáci), vyslal Fridrich svého vyslance Gustava Adolfa Gottera do Vídně, aby královně sdělil, že pokud se nevzdají Slezska, nepodpoří Prusko zvolení Františka Lotrinského císařem sv. říše římské. To ve Vídni odmítli. Marie Terezie se rozhodla bránit svoje dědictví zuby nehty i přes rady svých rádců a svého manžela.
Trvalo dlouho než byla habsburská monarchie schopna postavit vojsko, které by mohlo čelit pruské armádě. Velkou chybu však udělala císařovna, když na radu svého muže zvolila volitelem armády Reinharda Neipperga. Neustálým váháním a taktizováním rakousko prohrálo. Po této události se Francie, Španělsko, Bavorsko a Prusko dohodli na rozdělení Rakouska a na válce proti němu. Marie Terezie zprvu neměla o této dohodě ani tušení.
Byla totiž v Uhersku, aby se nechala korunovat uherskou královnou. I když to mnozí její rádcové považovali za nemožné. Jelikož Maďaři byli vždy proti habsburské monarchii.
Marii Terezii se však podařilo získat si jejich náklonost nenucenou přirozeností. A dne 25. června 1741 byla korunována uherskou královnou.
Krátce poté dorazila zpráva o spojenectví velmocí proti ní. Všichni jí radili, ať se dohodne s Pruskem o míru za cenu Slezska. To však císařovna neměla v úmyslu. Nehodlala se vzdát. Nespravedlnost nesměla triumfovat nad právem, to bylo její heslo, kterého se držela.
Následovalo nejtěžší období její vlády. Nepřátelská vojska obsazovala kus po kuse Čechy, Moravu a Slezsko. Každý jiný vládce by se vzdal, ne Marie Terezie. Přikázala českému kancléři hraběti Kinskému, aby udělal cokoli proto, aby zachránil Čechy.
Díky pomoci uhrů se v lednu 1742 začala válka obracet k lepšímu. Vojenské oddíly postupně vydobývaly všechna území zpět a v roce 1743 dobyly zpět Prahu.
Marie Terezie byla velmi rozhořčená na nevěrnou českou šlechtu a tak při korunovaci 12. května přirovnala Svatováclavskou korunu k šaškově čepici.
V roce 1745 byla v Drážďanech podepsána mírová smlouva a Slezsko zůstalo s konečnou platností Pruské. I když se ještě Marie Terezie snažila Slezsko získat zpět, nepodařilo se jí to. Marie Terezie musela kromě Slezska odstoupit i Kladsko a ponechala si Těšínsko, Opavsko s Jindřichov. V roce 1780 skončily také ostatní války, které vedla. Dokázala si upevnit mocenské postavení a respekt protivníků.
Během osmi let úporného boje vyzrála v opravdovou panovnickou osobnost. Vyrostla ve všech ohledech. Ze štíhlé, po zábavě toužící dívce, se změnila v povinností dbalou ženu pevných zásad. Velký vliv na tom měl Tereziin rádce portugalského původu, Emerich Silva-Tarouca. Nebyl to jenom její rádce ale i důvěrník. Působil i u jejího otce Karla VI. Krátce poté, co nastoupila Marie Terezie na trůn, pověřila Taroucu neobvyklým úkolem. Dala mu příkaz rozpoznat její chyby a prozkoumat nedostatky v její povaze a sdělit jí výsledek.
Říkat své císařovně pravdu do očí, to chtělo moudrost, takt a uvážlivost. Silva Tarouca toto skvěle ovládal. Byl až do své smrti jedním z mála lidí, kdo říkal císařovně pravdu. Pomocí svých schopností dokázal rozvinout povahu Marie Terezie a podílel se na růstu její osobnosti. V době svého manželství byla Marie Terezie bezstarostná, plná temperamentu, jezdila na koni, tančila. Po nástupu na trůn se všechno změnilo. Musela svolávat konference, studovat úřední listiny, rozhodovat. Nevzdala se však ani své zábavy ve vysokém stupni těhotenství a zúčastnila se jezdecké přehlídky a na karnevalu protančila celou noc. Práce a zábava jí splývali v jedno. Silva Tarouca tím nebyl nadšen, a tak pro císařovnu zhotovil denní program, který císařovna dodržovala ještě přísněji než Tarouca navrhl. Vypadal asi takto:

"Ve všední dny vstát v půl šesté,
obléknout se a vyslechnout mši,
duchovní čtení dvě hodiny do půl osmé,
od půl osmé úřadování s kabinetními tajemníky do 9 hodin,
od 9 do 12 hodin audience ministrů,
ve 12 hodin setkání s dětmi, ženami, ostatními,
1 hodina jídlo a až do 3 hodin odpočinek nebo zábava,
ve 3 hodiny čtení modliteb za zemřelé,
od 4 do 6 hodin úřadování, korespondence nebo audience,
v 6 hodin růženec, pak do 9 hodin korespondence, konverzace, procházky, tichá zábavná četba,
v neděli audience od 5 do 10 večer."

Marie Terezie se snažila tento program úzkostlivě dodržovat.
Tarouca ovšem neradil císařovně v politice, rozhodnutí dělala sama.
Zůstal s ní a radil jí až do své smrti, která Marii Terezie těžce ranila. Po všech těchto událostech se Marie Terezie pustila do přebudování habsburské monarchie a dala jí nový řád. Zreformovat potřebovalo vše: armáda, finance, správní aparát, právní řád i školství.
Nejvíce potřebovali reformu finance. Bez peněz nelze udržovat armádu a bez armády nelze vést války. Marie Terezie nesnášela války, vždy je odsuzovala, ale bohužel byla nucena je vést. Po státě Slezska, nejbohatší provincie habsburské monarchie, bylo těžké dát finance opět do pořádku. Naštěstí měla skvělého finančníka. Jmenoval se Fridrich Vilém Haugwitz. Dokázal uspořádat správu ve zbytku Slezska, a proto ho František Lotrinský doporučil císařovně. Císařovna mu tedy přikázala provést reformu armády a financí. Za krátkou dobu dokázal provést kus práce. Navrhoval, aby armáda měla v záloze 108.000 mužů a vyčlenit na jejich financování ročně 14 milionů zlatých, asi čtvrtinu státního rozpočtu. Tato částka měla být spravedlivě rozdělena na jednotlivé země. Ale především chtěl Haugwitz, aby šlechat začala platit daně podle toho, kolik má majetku. Majetek měl být sepsán v tzv. Tereziánském katastru. Marie Terezie s tímto návrhem souhlasila a i přes odpor některých návrh schválila.
Bylo zajištěno financování armády, přikročila k posílení k její bojeschopnosti. Služební řády a výcvikové předpisy byly sjednoceny, vojáci dostali jednotné uniformy, každý rok se konala vojenská cvičení, kterých se císařovna sama účastnila, aby podpořila bojeschopnost vojáků, dělostřelectvo bylo modernizováno, pěchota dostala nové pušky, tresty bitím byly v armádě zakázány, pro lepší výchovu důstojníků nechala založit dodnes existující vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě, povolila mu také přístup ke dvoru a nakonec nechala na svém zámku zřídit Akademii pro výchovu úředníků, která také existuje dodnes. Tyto změny napomohly rakouské armádě vyrovnat se dokonce i pruské. Pak následovala reforma státní správy. Založila "direktorium in publicit et cameralibus", což byla nejvyšší finanční a státní správa. Do té doby měla každá část habsburské monarchie svoji samostatnou. Pod direktorium spadaly gubernia - něco jako krajské úřady. Správy řídili výlučně školení státní úředníci, nikoli šlechta. Oddělila justiční správu od státní. To byl první krok k vytvoření moderního státu. Sjednotila též soudnictví a nechala vytvořit občanský zákoník, tzv. "Kodex Theresianus", v němž byla vyhlášena rovnost všech občanů před zákonem a "Constitutio criminalis Theresiana" - to zakazovalo mučení.
S reformou školství jí pomáhal holandský lékař Gepard von Swieten. Jeho úkolem bylo závést na vídeňské univerzitě studium lékařství. Povolal do Vídně významné lékaře, sjednotil katedry, pracoval na výzkumu syfilis a neštovicích. Škola měla po celé Evropě skvělou pověst. Poté Swieten zreformoval i ostatní fakulty. Marie Terezie nechala školství zestátnit, zavedla povinnou školní docházku pro všechny děti od 6 do 12 let. Na vesnicích a menších městech byly zřizovány školy jednotřídní až dvoutřídní (triviální) a ve všech městech trojtřídní (normální). Marie Terezie šla všem příkladem, zakládala školy, zúčastnila se vyučování. Každé školní dítě se učilo číst, psát, počítat. Sedláci neradi viděli, když jejich děti - místo aby pomáhaly - chodily do školy.
František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, byl považován za pohodlného budižkničemu, který žije ve stínu své slavnější manželky. František Lotrinský se o politiku nikdy nezajímal, vše přenechával své ženě. Dvorská etika mu neseděla. Nikdy proti tomu veřejně neprotestoval, a to bylo v té době zvláštní. Nebylo normální, aby muž byl v pozadí své manželky. Aby hrál druhé housle. Vynahrazoval si však jinak. Byl ohromně společenský a jeho největšími vášněmi byly karty, jezdit na koni a ženy. Zatímco pro první dvě záliby měla Marie Terezie pochopení, s tou třetí se nemohla smířit. Nechávala svého manžela všude sledovat a nejen to, dokonce v roce 1747 nechala ustanovit komisi cudnosti, která měla bdít nad sexuálním životem poddaných a zamezit mimomanželským vztahům. Toto opatření však brzy zrušila, jelikož se jí za to vysmívala půlka Evropy. V jiných ohledech však manželství Marie Terezie a Františka Lotrinského bylo příkladné. Jedno se ale musí Františkovi Lotrinskému nechat - byl to skvělý finačník. Díky svým znalostem byl jedním z nejbohatších držitelů půdy v monarchii. Byl to právě on, kdo dal do pořádku statní dluh po sedmileté válce. František Lotrinský sice stál v pozadí své ženy, ale našel si místo, kde byl nejvíce užitečný a to byly státní finance.
Na rozdíl od jiných korunovaných hlav, měla Marie Terezie mateřský vztah ke svým dětem.
Starala se o jejich zdraví, potřeby, plánovala a podporovala jejich vývoj. Děti vzdělávala jednotlivě nebo po dvojicích, pokud se k sobě hodily věkem a pohlavím. O malé arcivévody a arcivévodkyně se staral zvláštní služební personál a pokyny šly přímo od panovnice. Marie byla sice milující, ale byla to velmi přísná a náročná matka. Základy její výchovy byly zbožnost, poslušnost a kázeň. Trucovat nebo odmlouvat v dětských pokojích nebylo možné. Naopak nejvíc Marie dbala na tom, aby její děti dodržovaly modlitby a duchovní cvičení. Marie kladla velký důraz na hygienu, správnou stravu, harmonické prostředí. Největší důraz ale Marie Terezie kladla na to, aby děti nebyly rozmazlené a změkčilé. Vychovatelé nesměli mít s dětmi přátelský vztah, nesměli jim nic promíjet a kategoricky zakazovat příliš náročná přání. Výchova dívek a chlapců samozřejmě probíhala jinak. Zatímco chlapci se učili jak vládnout, dívky se učily být dobrými manželkami. Marie Terezie přísně zastávala názor, že žena je tu od toho, aby sloužila manželovi, plnila jeho přání a zásadně se nemíchat do politiky. Za přístupné považovala žárlivé scény, panovačnost, hádavost. Tyto vlastně správná manželka mít nesmí. Zachovávala přesvědčení, že "Ženy nemají nikdy pravdu, ať je jejich muž jakýkoli.". Toto vtloukala svým dcerám do hlavy. Svou nejstarší dceru - Marii Amélii - provdala za vévodu z Parmy, velmi ošklivého a navíc hloupého muže, Marie Karolína dostala Ferdinanda Neapolského-Sicilského, ten byl velmi neotesaný muž, Marie Antoinetta si v patnácti brala francouzského krále Ludvíka XVI. Jediná Marie Kristina si mohla vzít muže, kterého chtěla.
Když každá z jejích dcer odcházela, nechala si ji Marie Terezie zavolat a velmi nezkušeným dívkám radila v oblasti sexuální a jak se má chovat v cizím prostředí.
I když Marie Terezie tvrdila, že všechny své děti miluje stejně, měla samozřejmě mezi nimi své oblíbence. Nejvíce milovala Marii Kristinu, která se narodila ve stejný den jako ona. Možná právě proto k ní chovala takové sympatie; to však vedlo k velké žárlivosti mezi sourozenci. I jako dospělí z ní měli strach pro její neustálé kárání a napomenutí.
Dne 18. srpna 1765 ji zasáhla největší rána jejího života. Toho dne zemřel její milovaný manžel František Štěpán Lotrinský. Marii Terezii to velmi zasáhlo, byla tak zdrcená. Od jeho smrti rozdala všechny své šperky a šaty a až do konce svého života chodila v černém. Až do své smrti nesla jeho ztrátu velmi těžce. Z po zábavě toužící císařovně se změnila v truchlící ženu. Po smrti jejího manžela nechala svého syna Josefa II. jmenovat spoluvládcem. Stále měla plnou moc nad rozhodováním. V této době se začaly projevovat spory mezi nimi. Zatímco Josef chtěl zrušit nevolnictví a prosadit náboženskou svobodu, jeho matka, přísná katolička, byla rezolutně proti. Spory mezi nimi nepřestávaly. Naneštěstí pro Marii Terezii byl Josef velký obdivovatel Fridricha II. Ke konci Mariina života spolu nemluvili téměř vůbec.
Ke konci života měla Marie Terezie problém se svou mohutnou postavou. Měla potíže s vysokým krevním tlakem, dýchací potíže a revmatismus. Trápila ji srdeční vada.
8. listopadu 1780 prochladla a způsobila si těžké nachlazení. Zdravotní stav panovnice se zhoršil, Josef nechal zavolat všechny své sourozence. Dne 26. listopadu 1780 požádala o poslední pomazání a o tři dny později zemřela. Mrtvá panovnice našla svoje místo v kapucínské hrobce po boku svého milovaného manžela.
Marie Terezie byla velká žena a panovnice. Byla sice panovačná, přehnaně přísná, prokazovala malé pochopení v umění. Naopak však byla moudrá, měla výrazná smysl pro právo a spravedlnost. S úspěchem obhájila habsburskou monarchii proti přesile a přetvořila ji řadou reforem. "Magna Mater Austrie" - Velká matka Rakouska, tak se jí říkalo a myslím, že si tento titul zasloužila.

ZDROJ:

Velcí panovníci rodu Habsburského, Freiedrich Weissensteiner

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Scharm, 25.05.2005

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Marie Terezie

Buďte první, kdo přidá komentář.

Brigda    





MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­