Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Sobotce v rodině berního úředníka. Během mládí se několikrát přestěhoval. Nedokončil studia práv. Po návratu z vojenské služby se již plně věnoval literatuře. Pro své antimilitaristické názory, které zastával celý život, byl pronásledován a vězněn, přesto se účastnil 1. světové války.
Vyšel z dekadentního ovzduší, ale láska k životu ho přivedla k radostnému vitalismu, podbarvenému zejména eroticky. Vyjadřoval vzdor, útočil proti všemu, co člověku bere možnost prožít svobodně svůj život. Vědomí bídy života a láska k němu ho dovedla ke chvále života. Nenávist k měšťáckým formám spojená s touhou po plném životě dává ráz celému Šrámkovu dílu:

Vynikl jako básník milostné, přírodní a společenské lyriky (Života bído, přec tě mám rád /1905/ (báseň Curriculum vitae); Modrý a rudý /1906/, Splav /1916/, Básně /1926/, Nové básně /1928/, Ještě zní /1933/, Rány růže /1945/. Psal také povídky (Prvních jedenadvacet, Žasnoucí voják /1924/, Bouřky a duhy /1933/), romány (Stříbrný vítr /1910/, Křižovatky /1913/, Tělo /1919/, Past /1931/) a lyrická dramata (Červen, Léto /1915/, Hagebenk /1920/, Zvony, Měsíc nad řekou /1922/, Plačící satyr /1923/, Ostrov velké lásky).

Já jsem se zaměřila na výklad a porovnání polemické sbírky "Modrý a rudý" a lyrické sbírky "Splav". Modrá barva jako symbol rakouské uniformy reservisty a rudá, která je barvou anarchisty, to jsou základní protiklady této sbírky, v níž s humorem a ironií vyslovuje autor svůj jednoznačně antimilitaristický postoj. Například jedna z jeho básní - "Raport", mě zaujala. Dovolím si uvést kousek úryvku: "Hlásím, pane hejtmane, že se mi zdál sen, vojna byla a já ležel v poli zastřelen; a zrovna u mne váš kůň taky pad, nám přáno bylo spolu umírat, to zboží vůle jen." V tomto úryvku se například objevuje téma vojny, disciplíny, motiv smrti koně ale i člověka, jako jazykové prostředky se zde objevuje oslovení, rozhovor. V této básni se dále motiv smrti stupňuje, to poznáme již z další sloky: "To k ránu bylo as, neb měsíc zrud a váš kůň hlavu zdvih, a zvláštní věc, měl jako já prostřelený břich, a v jeho očích takový styd žal, kdos divil se v nich, kdos se ptal a ruce lomil v nich." V básni autor používá další jazykové prostředky, jako opakování slov, využítí protikladu, řečnické otázky, anaforu, personifikaci atd. Ale vraťme se také ke sbírce "Splav". V této sbírce autor romanticky oživuje pohanské přírodní mýty, do nichž promítá nevýslovnost milostné touhy, nesplnitelnost snu. Část básně napoví: "Ulice střídám, parky a nábřeží, bojím se krásných lží. Bojím se lesa. V poledním lese kdo miluje, srdce své neunese. Na můj práh kdyby jsi vstoupila, snad bys mne tím zabila. Chtěl bych tě potkat v lukách." Právě zde se promítá ta milostná tématika, jeho snivé touhy, vášnivosti. Z jazykových prostředků např. anafora.
Když bych měla porovnat tyto dvě sbírky, došla bych určitě k tomu, že každá z nich se zabývá jinou tématikou. Již ve zmíněném "Raportu" se autor zaměřuje jen na tématiku smrti, kdežto v díle "Splav" se snaží čtenáři vyjádřit co nejvíce své pocity, touhu po lásce.
Fráňa Šrámek je velice dobrý autor a proto ho doporučuji všem čtenářům, kteří rádi čtou knihy, ve kterých se promítá animilistaristický charakter, ale i milostná tématika.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZ:

Klikněte pro jeho stručný životopis...