ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

    Bohemia Institut
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.02
Hodnoceno: 53x Prosím, ohodnoť práci

Strach - přítel, nebo nepřítel?

Strach je všude kolem nás. Každý ho jednou pocítil na vlastní kůži. Někdo se s ním umí vyrovnat a porazit ho v čestném boji. Jiní se mu raději poddají, nemohou nebo spíš nechtějí bojovat. Myslí si, že jsou příliš slabí a zbytečně se podceňují. Vždyť by stačilo postavit se tváří v tvář svému strašidlu a přesvědčit se na vlastní oči, že není tak hrozivé, jak se zdálo na první pohled. Zahnat strach daleko od sebe nebo ho aspoň zahrabat hodně hluboko, aby nemohl vyjít na světlo a vysávat sílu ze svých obětí, které se neumí správně bránit a stále dokola prožívají ten nepopsatelný pocit úzkosti. A od úzkosti není daleko k depresím. Najednou pociťujete, že štěstí se vám vyhýbá obloukem. A kdo není šťastný, jako by nežil. Máte tohle zapotřebí?

Pocit strachu přijde nepozván. Nezaklepe varovně na dveře, ale rovnou vejde a překvapí vás. Je mu jedno, co právě děláte. Nezajímá ho, zda ruší, nebo je vítán. Přišel a vy se s ním musíte umět porvat a vyrovnat. Nejlepším řešením je samozřejmě boj, a to vyhraný zápas. Vytáhnete jako rytíř s mečem a štítem do bitvy, kterou svou odvahou a kuráží musíte vyhrát. Strach se lekne a uteče. Je jako strašidlo, které zjistí, že už z něho nemáte strach, zjistí, že se stal zbytečným a vezme nohy na ramena. Náhle pocítíte, že váš strašák vyvolávající úzkost byl zbytečný. Vyhráli jste a jste volní. Bojíte se prohry? Ta vám dozajista nehrozí. Věříte-li, že zvítězíte, opravdu vyhrajete.
Každý může být vítěz, stačí věřit a člověk dokáže cokoliv. Důkazem je víra mladičké Židovky Rebeky, postavila se svému strachu čelem. Bála se, ale bojovala o svůj život proti všem, dokázala vyhrát. Nikdo nevěřil, že se za ni postaví rytíř. A přesto přijel nejobávanější rytíř ze všech, a to Ivanhoe. Sám zraněn, že sotva zbroj unesl, jeho kůň znaven rychlou jízdou. Věřil, že pravda a dobro zvítězí. Porazil rytíře a zachránil Rebeku před jistou smrtí. Dozajista jste poznali hrdiny románu Waltera Scotta ze známého příběhu Ivanhoe. Takže bojujte i vy, dokážete porazit ohavný strach, který vás požírá.

Dalším řešením je samozřejmě klasický kompromis. Sice nevyřeší situaci dokonale, ale aspoň na chvíli si můžete dopřát klidu. Neporazíte svého nepřítele. Bojoval, viděl svou porážku a raději uprchl, aby se mohl objevit znova a znova na vás zaútočit. Stal se z něj malý úlisný skřítek. Nebojuje čestně, takže ani vy nebuďte čestní. Jako vždycky i zde se hledá řešení. Buď se naučíte se svým nepřítelem žít. Víte, že se občas objeví, nejdřív s ním bojujete, ale pak náhle po čase zjišťujete, že tato bitva nemá žádný význam a nikdy se nedobere konce. Proto není divu, že brzy se s nepřítelem vyrovnáte a přestáváte ho vnímat. Samozřejmě puká zlostí. Být přehlížen je pro něj největší trest. Dokáže se s tím vyrovnat?
Jednou mě velmi překvapila jedna holčina na zkouškách v autoškole. Nikdo se neubrání strachu, a přesto větou že se nebojím mě dostala na kolena. Svíravý pocit v žaludku dosvědčoval, že se bojím stejně jako ostatní. Udělám řidičák, bude ze mě řidič? Myšlenka na mě útočila ze všech stran. A přesto lidé, kteří mě neznali, pravili, že můj klid mi závidí. Co by za něj dali, kdyby ho prý měli. Nebyla jsem v klidu! Jen jsem přesvědčila sama sebe, že v klidu jsem a strach nemám. Očividně to fungovalo. Můj předstíraný klid fungoval poklidnými účinky na lidi kolem. Proč nedopřát pocit pohody ostatním, když sami ho nemůžete docílit. Platí-li klid na ně, proč si ho poté nevzít zpět.
Horší verze kompromisu je, když nedokážete svůj boj s nepřítelem vyhrát ani ukončit, či ho někam zahnat. Bojíte se, kdy se znovu objeví, čekáte ho všude. Ohlížíte se, kdy se objeví, co vám provede. On to ví a velice rád se zjeví, aby vám mohl zničit to, na čem vám nejvíce záleží. Přijde tam, kde je nejméně vítán. Objeví se na schůzce, na které vám mnoho záleží. Snaží se vám všemi možnými způsoby překazit vaši snahu. Zaútočí na vás a vyvolává pocit nervozity a strachu. Způsobí pocit "podcenitelnosti". Náhle si připadáte maličcí a nevíte kam s rukama, co říci, co dělat. Upadáte v depresi, zas jedna nepovedená schůzka, proč se vždycky tak znemožním, ihned vzápětí na vás útočí výčitky svědomí a vůbec vás nešetří. Máte to zapotřebí? Zkuste si svého strašáka držet od těla. Buďte nervozní a vystrašení, ale nedávejte to najevo. Vy o něm budete vědět, ale ostatní o něm nebudou mít ani tušení, pokud jim to sami neřeknete a pokud tak uděláte, stejně vám věřit nebudou.

Nejhorší verze strachu je beznadějný strach. Poddali jste se mu bez boje. Složili jste své zbraně bez zápasu. Nevěříte si. Nehledáte řešení. Vidíte za každým rohem nebezpečí. Dá se říci, že ho sami vyhledáváte, protože si myslíte, že jste smolař a že k vám tento pocit patří. Připadá vám zbytečné se bránit, protože je to předem prohraná bitva. Jak to můžete vědět, když jste se nikdy nezkusili bránit? Složit zbraně předčasně je zbabělství a zbabělcem přece nechce být nikdo. Tak bojujte, je to váš život, tak proč si ho nezlepšit. Každý chce žít. A jaký život žije, to je už jen a jen na něm.
Příkladem beznadějného případu je postava pana Theodora Mundstocka ze stejnojmenné knihy od českého autora Ladislava Fukse. Příběh se odehrává během 2. světové války a jediný zločin, jaký Theodor provedl, byl fakt, že byl Žid. Theodor věděl, že přijde dopis, jenž mu zničí jeho život a odkáže ho do koncentračního tábora. Podlehl svému strachu a připravoval se, jaké by to mohlo být. Spal na tvrdém prkně a představoval si, že takhle to bude vypadat i tam. Každý den běhal ke schránce a vyhlížel dopis. Bál se ho, ale zároveň věděl, že jednou přijde. Přišel, Theodor zabalil své věci a vydal se k transportu vedoucího jeho život k postupnému úpadku. Viděl živě, co ho čeká. Myšlenky mu vířily v hlavě. Náhle se zastavil, aby přehodil kufr, jak si trénoval. Možná osud či náhoda, ale před transportem byl sražen autem a umírá. Pro něj byla smrt záchrana. Přivolal si ji? Okamžitě můžete reagovat, že smrt nebyla jediným řešením. Nemusel přeci čekat na dopis. Mohl svému osudu utéci. Nemusel čekat, až si ho Němci všimnou. Mohl vzít věci do svých rukou a bránit se. Nic přeci není jasné předem a přesto se podvolil bez boje a strachoval se toho, co přijde. Proč, vždyť si zbytečně přidělával starosti. Co přijde, tak přijde, jen se s tím umět vypořádat. Nikdy nic nepřivolávejte, protože život je zlomyslný a ono neštěstí nenechá na sebe dlouho čekat.

Opakem pana Theodora je mladičký pilot Yossarian z knihy Hlava XXII od známého autora Josepha Hellera. Yossarian byl letec a podnikal bombové útoky na cíle. Každý další nálet pro něho znamenal smrt. Děsil se okamžiku, kdy uslyší kvílivý zvuk, který mu zavelí "sedni do letadla a leť bombardovat". Byl ochoten udělat cokoliv, aby nemusel letět. Tvrdil o sobě, že je blázen, ale jelikož si sám sobě připustil, že je blázen, tak podle hlavy XXII. rozhodně blázen nebyl. Dokázal vymyslet šílenosti, proč se nemohl zúčastnit akce. Nenašel vysvobození ve smrti. Tu nehledal, život mu byl drahý. Toužil žít a jediné řešení byl útěk. Nechtěl být hrdina a zemřít pro slávu ve zbytečné válce, ale žít a zemřít starý.
Bojoval a nepodal se svému osudu, a to je velmi důležité. Nikdy nevíte, co se dopředu stane a vzdávat se předem to je největší hloupost, které se můžete dopustit. Tak se jí radši vyhněte obloukem. Bojujte se svými strachy z něčeho. Nenechte se jimi ovládat, jsou to zbytečné starosti, které vám nedávají spát.

Zatím jsme rozebírali jak se strachu vyhnout, ale někteří lidé strach přímo vyhledávají. Nenazývají ho nepřítel, ale naopak ho považují za svého přítele. Sami ho hledají a touží po něm. Stává se jim drogou a nemohou se bez něj obejít. Blázni nebo šťastní lidé? Posuďte sami. Většinou jsou to lidé, kteří touží po adrenalinu. Vyhledávají nebezpečné sporty, kde na ně může za rohem číhat smrt. Čím větší nebezpečí, tím větší adrenalin. Také lepší pocit, cítíte se volný jako pták. Pocit, který se těžko popisuje, člověk ho musí zažít, aby pochopil. Pro každého to znamená něco jiného. Někomu stačí vylézt na rozhlednu a podívat se dolů a náhle ho přepadne pocit, který je mu neznámý, ale přináší mu radost. Srdce buší ostošest, ale vy jste najednou velcí. Jiní volí rychlou jízdu autem, či skok padákem, let letadlem, nebezpečnou jízdu na snowboardu mezi skalisky. Každý hledá, co je mu nejblíže, nebo chce vyzkoušet co nejvíce.
Za největší blázny považuji sportovce. Přímo tento pocit vyhledávají, oni s ním žijí. Je to jejich blízký druh a přítel. Pomáhá jim zvítězit. Někdy vede risk k výhře a víme, že sportovci velmi neradi prohrávají. Pocit z vítězství je totiž nenahraditelný. Kdo to jednou zažil, ví, o čem mluvím.
Můj kamarád je profesionální cyklista. Zná jen dřinu a pot, ale každá námaha přináší ovoce, být nejlepší a vychutnat si pocit úspěchu za to stojí. Ale proč o tom mluvím? Trénink nebo závod pro něho znamenají zábavu, z mého úhlu pohledu ovšem hazard. Když já se bojím, on je ve svém živlu. Jízdu 90kilometrovou rychlostí lesem přes kamení a kdovíco ještě považuje za nejbáječnější věc na světě. Tedy kromě výhry. Dojde-li k nějakému zranění, které ke sportu patří, nikdy při úrazu nehledí na sebe, vždy první zkontroluje kolo. To je hlavní, o co se bojí. Poté koukne na sebe a i kdyby byl sebevíc zraněn, bude pokračovat, pakliže bude jeho kolo v pořádku. Nadává na rozbitý vehikl, zatímco má ruku v obvaze. Bojíte se o něho a mávne nad vámi rukou jak nad ztraceným případem. Nemůže pochopit, že nekamarádím s kolem, ale s ním. On je důležitý. Jenže kamarád si neuvědomuje, že může být zranitelný. Chce být nejlepší a zažít pocit, který má z úspěchu, či risku. V té chvíli to ani nejde. Jste náhle páni své situace a není nic, co by vás mohlo překvapit.

Nemůžu se mu divit. Ten pocit je výjimečný, nelze ničím jiným nahradit. Není to ničím významné, ale přeci to hodně znamená. Jste na pokraji sil, nemůžete dál. A přesto náhle zrádná myšlenka. Je to nebezpečné, ale vám to tak nepřijde. Zjistíte, že náhle běžíte dolů, nohy vám podkluzují po kamenech. Hrozí vám pád dolů ze skaliska. Nevnímáte to. Srdce vám buší. Pocit radosti je nepopsatelný. Cítíte se volní a letíte jako ptáci. Nenapadne vás, že můžete upadnou a zlomit si nohu. To rozhodně ne. Jenže většina lidí, co vás potká, vás považuje za šílence, avšak vy přeci šílenec nejste! A kdo může říci seběhl jsem Olymp - horu bohů, když už jen vyjít nahoru je úspěch sám o sobě.

Strach není nepřítel, pokud si z něho nepřítele neuděláte sami. Můžete mu čelit, stačí jen chtít a věřit, že ho porazíte. Pokud ho sami hledáte, zjistíte, že není tak zlý, jak jste si mysleli. Dokonce vám i daruje radost ze života. Život již není tak obyčejný. Pocitu strachu se nevyhne nikdo, tak proč se mu bránit. Musíte mu jen vymezit meze, kde je jeho místo. Kdo je pán a kdo sluha. Pokud tohle pochopíte, dozajista nebudete mít ze strachem potíže. I malé dítě jednou prokoukne, že tmavý pokoj pro něj neznamená nebezpečí, že přehozené oblečení přes židli není rozzlobená ježibaba, co je chce snít. Stačí jen otevřít oči a podívat se strachu do očí. A ukázat mu kde je jeho místo. Zaručeně se vám brzy odvděčí a budete mít o jednu starost méně.

Zatím jsem mluvila jen o případech, kdy se strachu vyhnout, ale co když se ocitnete v situaci, ze které není návratu a strachu se vyhnout nelze. Náhle jste jím pohlceni, ohlížíte se a stále čekáte, kdy se všechno odehraje znova. Jak se s tím vyrovnat? Každý se vyrovnává svým způsobem, někdo se nevzpamatuje ze špatného okamžiku nikdy. Jiný má zlé sny a vzpomínky, na které nerad vzpomíná. Jediný lék je čas, a i přesto se vám náhle stresující myšlenky vybaví a vy jim nedokážete čelit. Jsou zákeřné a rychlé. Nezbývá než se s tím vyrovnat a zkusit žít tak, jak to nejlépe jde.
Příkladem se mi vybaví příhoda ze seriálu Dexter. Pohledná policistka Debra pátrá po sériovém vrahovi krásných mladých žen. Nezná, co je to klid a láska. Náhle potkává muže svých snů. Představí ho svému staršímu bratrovi. Ideální muž ji požádá o ruku, je štěstím bez sebe. Jenže Debra místo svatby a šťastného života má být další obětí vraha, který chtěl zpestřit trochu svůj život. Ubohá dívka se ocitne tváří v tvář smrti. Člověk, kterého miluje, je zároveň zrůda, která vraždí nevinné lidi. Náhoda či osud? Starší bratr Dexter nevěřil příteli své sestry a tato jeho nedůvěra zachránila Debru od hrůzné smrti. Tato situace by ovlivnila každého. Debra nedokáže být sama. Přestěhuje se ke svému bratrovi. Věnuje se se zápalem své práci. Trénuje do úpadku a snaží se zapomenout. Město se uklidnilo, strach, že se stane obětí, je náhle pryč. Vrah je za mřížemi, ale dosáhne Debra svého vytouženého klidu?
Je to vůbec možné? Snaží se a její snaha by měla bít odměněna. Samozřejmě že tuhle situaci nikdy nezapomene. Připomene se jí jako noční můra. Kdejaká obyčejná situace jí připomene hnusný zážitek. Nezbývá jí než s tím bojovat a překonat své nesnáze. Nesmí se vzdát a poddat se strachu. Musí stát a bojovat. Naštěstí kolem sebe našla ve svém bratru osobu, která ji má ráda, pomůže jí a může se na něho spolehnout. To je to nejdůležitější, co člověk potřebuje vědět, že má přítele, kterému věří. Je mu oporou, pomůže mu se vyrovnat s hrozným nepřítelem, který se nazývá strach. Najednou mu připadá malý a bezvýznamný. Nebo ho jen uzamkl do truhlice, objeví se znovu. Ale vy nejste sami a na boj s ním jste připraveni.

Strach, to je slovo, která vás vyděsí samo o sobě, ale je opravdu tak hrozivý? Nepřiděláváte si starosti tam, kde by měla být radost? Zkuste se mu postavit jako hrdina. Nesmíte znát slovo "nedokážu, nejde to". To dokáže říci každý, ale kdo dokáže čelit svému strachu a zahnat ho - to je hrdinství a musí se obdivovat. V dávných dobách se lid bavil utrpením druhých. Poslali válečného zajatce do arény a bavili se jeho strachem ze smrti. Válečník-gladiátor postaven tváří tvář smrti vzal jedinou příležitost, jakou měl. A to bojovat o svůj život a zabít svého protivníka. Vyhrál-li, vydobyl si slávu, ale pro něj mnohem důležitější život. Musel za něj bojovat každý zápas, ale stálo to za to? Věřil v lepší život. Dokázal čelit svému strachu a vyhrál-li, získal převahu nad svým strachem. Co z toho vyplývá? Každý čelí nějakému strachu, ať již malému nebo většímu. Musí se s ním umět vyrovnat. Vyrovná-li se s ním, je jen malý krůček k tomu, aby překonal svůj strach. Překoná-li ho jednou, překoná ho i podruhé. Zjistí, že se bál úplné banality. Zažene strach. Náhle zjistí, o co všechno přišel, když se nechal ovládat svými špatnými pocity. Cítí se volný a tenhle pocit za to stojí. Nenechte se ovládat svým strachem. Ovládejte ho vy, vytěžte z něj co nejvíce. Nikdo přece nemusí být blázen, když sviští rychle z kopce na lyžích. Zkuste být sami sebou a nemyslete, co se může stát a přihodit. Žijte teď a ne tím, co může být. Nikdy nevíte, tak proč se strachovat předem? Není úžasné přísloví: "Žij každý den, jako by byl tvůj poslední."? Tak se s ním řiď a zaručeně to bude život takový, jaký sis přál. Strach tu bude vždycky, nauč se s ním žít, nemusí být přeci nepřítel...

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: nefertiti, 24.03.2008

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Strach - přítel, nebo nepřítel?

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­