Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tohle téma pro mě není jednoduché sepsat, jelikož jsem nic z minulého režimu nezažil, tudíž se mohu pouze domnívat o něčem, co nemusí být úplně taková pravda. Nebýt Karla Martela, nejspíš bychom tu chodili v hábitech a mluvili arabsky. Ale celá Evropa a hlavně Česká republika prošly velikými změnami, někdy také nepříliš šťastnými, jako bylo například období totality.

Jako student střední školy v dnešní době mohu uznat, že mi nic nechybí, nikdo nás ničím neomezuje. Komunisté nám nezakazují číst knížky, které bychom měli a chtěli znát. Spoustě spisovatelů tehdy dokonce zakazovali vůbec psát. Jsem rád, že dnes si mohu kdykoliv přečíst, co se mi zachce. V té době bych se bál sáhnout po nějaké knížce, jelikož bych si nemohl být jistý, zda nebyla zakázaná.

Tak se tedy zamysleme nad tím, jaký mohl být den studenta za minulého režimu? Ráno vstal, vyčistil si zuby českou zubní pastou, protože pastu z dovozu mohli sehnat opravdu jen politici nebo milionáři. Střídmě posnídal chléb, ke svačině si na zahradě utrhl jablko. Před domem se sešel s partou, dohodli se, kdo s kým dnes půjde, aby nebudili dojem nějakých "protikomunistických" organizací. Cestou do školy moc nemluvili, trochu se báli, aby je nějaký člen StB nenařkl za řeči proti režimu. Ve škole si sedl a znuděně poslouchal soudružku učitelku, jak se při výkladu dějepisu snaží vyhnout všem zakázaným tématům. Když mu vyučování skončilo, došel si do školní jídelny na polévku a běžel před samoobsluhu vystát frontu na právě dovezené banány. S neúspěchem přišel domů a zasedl ke knihám, připravoval se na maturitní zkoušku. Večer šel spát.

A teď se podívejme na typicky můj den. Vstanu, posnídám rohlík se šunkou, k tomu hrnek mléka. V koupelně použiji pastu Colgate. Kamarád mě odveze až ke škole, kde znuděně vyslechnu dnes už nezakázané výklady paní učitelky. O přestávce si koupím bagetu a Coca Colu, po přetrpění tohoto půl dne mě vyzvedne otec a společně jedeme na nákup. Koupíme vše, na co mám chuť a spokojeně odjedeme domů. Chvíli se učím a potom se dívám na večerní program v televizi.

Jsem skutečně rád, že žiji v dnešní době. Já si nedovedu totalitu ani představit, proto jsem den studenta SŠ v tehdejší době jen tak odhadl; sice mi o minulosti rodiče někdy vyprávějí, ale nevyjadřují se moc přívětivě. Jsem zvyklý na to, že je dnes všechno dostupné, a proto si myslím, že pro tehdejší generaci to musel být život složitý a museli se radovat z maličkostí. Jsem rád, že to Česká republika zvládla a doufám, že ji žádné takové klopýtnutí už nikdy nečeká.