Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úvaha sepsaná na základě zhlédnutí dokumentárního filmu Síla lidskosti o Nicholasi Wintonovi

Nedávno jsme měla možnost zhlédnout se svými spolužáky dokumentární film o Nicholasi Wintonovi nazvaný Síla lidskosti. Myslím, že Nicholase Wintona není třeba představovat. Určitě každý má s tímto jménem spjatou událost, která zachránila v době německé okupace životy stovek dětí. Mám tím na mysli vlaky se židovskými dětmi vypravené z Čech do Anglie, kde tyto děti našly azyl v náhradních rodinách. Také se jistě nemusím rozepisovat o tom, jak to v době války v naší zemi vypadalo a jak se zde se Židy zacházelo. Je velmi pravděpodobné, že kdyby děti, které Nicholas Winton zachránil, neodcestovaly, válku by nepřežily.

Můžeme si položit otázku, proč Nicholas Winton svoje tajemství skrýval? Vždyť zachránil tolik lidských životů? Nejspíš proto, že je to maximálně ušlechtilý a skromný člověk. Ale na druhou stranu, proč se nepochlubit tím, že pomáháme druhým? Myslím si, že není nic špatného na tom, říci ostatním, co pro okolí děláte a okolí by to nemělo brát jako vychloubání se, ale jako výzvu: "Pojď a pomáhej se mnou." Ovšem nesmíme překročit určitou pomyslnou hranici, jako některé nejmenované celebrity, protože ty pomáhají pouze pro svoje zviditelnění.
Další otázkou zůstává: "Je v dnešní době vůbec možné konat dobro?" Troufám si tvrdit, že na tuto otázku znám zcela jistě správnou odpověď. Samozřejmě ano. Protože na světě je přeci spousta zla, chudoby, a když k tomu připočteme ještě živelné katastrofy, které v poslední době stíhají náš svět, dojdeme k výsledku, že je zde spousta lidí, kteří potřebují naši pomocnou ruku. Hodně lidí tento fakt přehlíží, ale naštěstí tu stále jsou lidé, kteří pomáhat chtějí a pomáhají. A tak vznikají peněžní sbírky a různé nadace. Největší radost mám z toho, že poslední dobou začínají pomáhat i velké firmy a organizace.

Co z toho vyplývá? Pomáhat se v dnešní době určitě dá a považuji to za velmi potřebné a důležité. A je jen na nás, jestli pomocnou ruku podáme anebo ne. A jestli chceme být zviditelnění či raději zůstaneme anonymními dárci. Ale měli bychom si uvědomit, že štěstí je vrtkavé a jednou může potřebovat podání pomocné ruky každý z nás.