Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V poslední době se z televizními pořady typu reality show roztrh pytel. Zejména v závěru loňského roku sledoval národ hned tři: Velkého bratra, Vyvolené a Výměnu manželek. Pro Čechy a Češky to byl nový, neokoukaný typ zábavy. Co je smyslem takové podívané? Pro televizi jednoznačně komerční úspěch, který se měří koláčem sledovanosti, zisky z reklam a z diváckých SMS, Televize nám hlásá, že ukazuje životy a příběhy obyčejných lidí jako jsme my všichni. Ve skutečnosti jsou ovšem pečlivě vybíráni jedinci s extrémními psychickými vlastnostmi a s netypickými životními osudy, což se projevuje i v jejich chování a jednání. Také úkoly jsou obyvatelům šity na míru tak, aby se vytvořila atmosféra konfrontace, napětí, vášní. To diváky zajímá - kdo s kým, kdo proti komu. Vyhrocené emoce, slzy, pláč. Diváci se rozčilují, nadávají a radí ze svých obýváků. Druhý den s kolegy v práci, u kadeřníka i v obchodě probírají zasvěceně své televizní hrdiny.
Přiznám se, že i já jsem se nechala strhnout reality-mánií a každý den v 19.45 s nedočkavostí zapínala Primu. Prožívala jsem vyhrocené emoce, hádky a nálady Vyvolených. Sledovala jsem, jak reagují, hodnotila jsem jejich chování a přemýšlela o tom, jak bych se v té či oné situaci zachovala. Leccos jsem se i dozvěděla, o čem jsem neměla dřív ani tušení: o lidských problémech, vztazích , životě homosexuálů a podobně. Z tohoto pohledu to bylo pro mě přínosné. Další řada pořadu Vyvolení, která je nyní v běhu, mě nezaujala vůbec. Po 15 minutách sledování života ve vile jsem uznala, že je to jen ztráta času. Už jsem se k tomuto pořadu nevrátila.
To ovšem neznamená, že jsem zavrhla jakoukoli televizní reality show. Ale spíš bych se chtěla podívat na "reality" než na "show". V případě Vyvolených druhé řady jsem si rychle utvořila názor, že jsou tam jen "šoumeni", kteří pouze přehrávají pro kamery ve snaze zaujmout diváky svými extrémními kousky.