Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mohlo by se myslet, že čím více je svět modernější, tím stoupá kvalita životní úrovně a člověk se díky technickým vymoženostem snaží pomáhat jiným. Avšak já spíše tvrdím, že moderní doba je plná lhostejnosti a většina myslí jen na svůj prospěch a blahobyt. To se týká např. politiků. Pak jsou zde ještě nespokojení pacienti, kteří berou v potaz jen své problémy, ale už ne ty těch druhých.
Já jsem z lékařské rodiny, takže trochu vím, jaký dopad má v tomto případě lhostejnost. Moje mamka se celý den snaží pomoci lidem od jejich bolesti nebo vymyslet co nejlepší alternativu pro jejich léčbu. Ale dostává se jí za to nějakého vděku? Ne! Plat je neadekvátní času, péči a starostem s tímto povoláním spojených. Pacienti na ni často křičí nebo jí vyčítají, že je nedokáže vyléčit. Ale neměli by se raději zamyslet nad sebou? Třeba by si časem uvědomili, že lékaři jsou taky jen lidi, kteří mají i svůj život plný problémů. A místo toho, aby chtěli mít všechno zadarmo, by jim možná došlo, že nic není zadarmo a jejich léčitel nemůže platit všem svým "zákazníkům" jejich výlohy. Lékaři také musí z něčeho žít. Proto by stačilo trochu si připlatit a hned by se nemocným dostávalo ne kvalitnější, ale pohodlnější a dost možná i účinnější léčby. Díky příplatkům by také v čekárně ubylo hypochondrů, kteří si chodí pro neschopenku s každým píchnutím v zádech a opravdu choří by se dostávali na řadu dříve.
Ovšem téma lhostejnosti neobsahuje jen úzkosti lékařů, ale i celých nemocnic. Stát raději nakupuje bojová letadla a tanky za miliardy, které nejspíš nikdy ani nepoužije. Nebylo by proto lepší více investovat do zdravotních středisek, kde se životy zachraňují, než do nakupování strojů, které je berou? Opět odpovídá lhostejnost nějak tento problém vyřešit k dobru ostatních lidí. Teď mluvím zejména o politicích, kteří rozhodují o tom, jak se s penězi, získanými hlavně od daňových poplatníků, naloží. Před volbami nám slibují "hory doly", avšak po nich se znovu vrátí k myšlenkám, jak nejvíce obohatit hlavně sebe. Pokud tedy pacient chce někomu nadávat nebo si stěžovat, měl by tak učinit právě jim.
Řešení se přímo nabízí. Lidé by měli zkusit se aspoň na chvíli vžít do někoho jiného a vidět tak věci z jiné perspektivy. Proto se i vy rozmyslete, jestli křikem něco vyřešíte a než vejdete do ordinace, si uvědomte, že tam čeká člověk, který vám chce pomoct. Takových již dnes mnoho není...