Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

1. Láska je cit
2. Vnímání lásky
3. Ochraňování lásky
4. Já a láska

Láska! Je to cit, o kterém skoro denně mluvíme, čteme o něm a prožíváme ho. Ale nikdy si ani pořádně neuvědomujeme, co to vlastně láska je. Ví někdo, co je to láska? Tak ví to někdo? Pochybuji!
Každý z nás vnímá lásku jinak a má na ni jiný názor. Někdo ji odsuzuje, protože si s ní zažil špatné chvíle, ale někdo ji má zase rád, protože je díky ní právě teď šťastný. Naplňuje ho štěstím, radostí a těžko definovatelným pocitem.

Ve vztahu si často říkáme "miluji tě". Ale! Jeden si myslí, že milovat znamená odevzdat se druhému člověku, věřit mu, dát mu svou duši, své tělo, svůj čas a nikdy jej nezradit. Druhý se zase domnívá, že láska je pouze a jenom o sexu. Myslím si, že je důležité lásku dávat a neočekávat, že za ni něco musím získat. Měli bychom tomu druhému říci, co k němu opravdu cítíme dříve, než bude pozdě.
I kdyby se k nám celý svět otočil zády, musíme vydržet a stát si za svojí láskou, protože láska je ta největší bolest na světě, ale zároveň ten nejnádhernější pocit, že jsme milováni.

A jak si bránit svou lásku? Nikdy nezapomeň na svou lásku, i když si říkáš, že na ni stále myslíš. Dříve než se v pokušení podíváš po jiné(m), zamysli se, co ve své lásce všechno máš a co vše riskuješ. Nezahazuj cit, který by ti vydržel na věky, pro jeden krátký okamžik. Láska je přece to nejkrásnější, co člověk muže získat a zároveň to nejkrutější, když ji ztratí. Tak proč kvůli nějaké malé hlouposti o ni přijít? Proto hledej všude, projdi svět křížem krážem a ptej se jen na lásku! A až ji najdeš, tak si ji braň a hlídej, jak nejlíp umíš. Protože ztratit ji dokáže každý, ale jen málokdo ji dokáže ubránit a udržet si ji.

Můj názor na lásku? Podle mě je nejhezčí láska ta dětská. Je to asi kolem 12-14 let. Protože v tomhle věku už víme, nebo spíš tušíme, co je to láska. A přitom tolik nemyslíme na sex, nechceme prostě nic víc než jenom lásku od milované osoby. Pochybuji, že ve třiceti letech budu provádět takové hlouposti jako teď. A věřte, že mi to bude všechno jednou moc chybět. Už si nebudu o hodinách posílat psaníčka, nebudu se líbat v šatně a bát se, že mě přitom někdo chytí (bát se, to je přece to "vzrušující"), chodit za ruku ze školy.
To všechno jednou bude pryč a zůstane to pouze v mých vzpomínkách.