Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Slova se dotýkají zbylé prázdnoty na papíře a city mezi písmeny krášlí křičící místa v hýřící mysli. Snad kdyby souvětí v mé hlavě také dokázala vytvořit poklidné útočiště, kde plynulosti vládne Ciceronova schopnost vylíčit nesčetné pocity do jediného souboru dvou vět... Jako slunce svými paprsky ozařuje potemnělé stezky uprostřed šera, pokusím se i já obezřetně bloudit po obloze vlastního vnímání a s třepotajícím se plamenem vně lucerny nacházet spojení mezi třpytícím se nekonečnem uvnitř sebe samé.

Mám-li putovat s přihlédnutím do vlastních mott, s dovolením oddělím citát do dvou částí.
Jen ztracená existence by za svým záměrem chtěla vyjmout něco rukama neuchopitelného jako přátelství. To nezlomné pouto mezi živými bytostmi, o které je nutno pečovat jako o růži uprostřed trní. Trní ztělesňujícím povrchnost, nejistotu a vzdálenost mezi společností. Život jednotlivce touží po propojení vždy a bez nejslabší pochybnosti. Ať už v podobě jakéhokoliv kladného mezilidského vztahu. Život jednotlivce potřebuje lásku a já se domnívám, že v přátelství je její speciální forma hlavní přísadou. Každý z nás hledá v iluzivní hloubce relativního bytí druhé provázky, co opatrně vynáší duše zpět na průzračnou hladinu pravého citu.
Čárka a následné vyplnění věty spojením "jako by" promlouvá zastřeným tónem a já mu nechci oponovat. Výrok se za něj nemusí schovávat, slunce by totiž opravdu vyhořelo. Jeho smysl by vyhořel. Ocitli bychom se v bezrozměrné tmě. Jako osamělé loutky v prstech temné hlubiny. Ocitli bychom se zaslepeni a ztraceni mezi všemi a nikým. Světlo na pódiu by zhaslo a my ztratili směr našich životních rolí.

A tak stále putuji po láskou podepsaném, stříbrně se blyštícím nebi, hledám spojení a věřím, že najít slunce a skládat hvězdy v souhvězdí mění vesmír v nás.