Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Abych se považovala za dnešního průměrného člověka, k tomu mi asi ještě nějaký ten centimetr chybí. Nevidím však nic špatného na tom, abych se podívala mýma očima z podprůměrné výšky na dnešní svět s nadhledem.

Když je člověk zamilovaný, vnímá svět svými růžovými brýlemi. Vidí kolem sebe lásku, štěstí, všímá si každé rozkvetlé kytičky, i když žije třeba v tom největším velkoměstě. Typický technický člověk - třeba programátor - zas kolem sebe vidí pokrok, rozvoj. Dneska již není problém se dostat během několika málo hodin z jednoho koutu světa na opačný, díky pár kliknutím do klávesnice se spojit s miliony lidmi po celém světě nebo si uvařit za pár sekund v mikrovlnce kuře téměř dozlatova. Jak vnímá svět kolem sebe mladá generace? Podle některých se dnešní mládež značně liší od té před několika desítky léty. Můj názor je však opačný. Žijeme sice v diametrálně odlišném světě, avšak přístup se moc neliší. Mladý člověk je nespokojený s rodiči a světem kolem tak jako naši rodiče a prarodiče, jen už více času tráví místo venku na čistém vzduchu přilepen na židli před svým počítačem.

Pokrok člověk nezastaví. Dnes máme nové léky, které nás za pár chvil zbaví našeho trápení, ale jsou tu i nové nemoci a viry, kterým musíme čelit. Máme nové zbraně, na druhé straně jsme si vytvořili i spoustu nových nepřátel. Přišli jsme na spoustu nových poznatků, kterým se můžeme ve škole učit. Není jich však už na nás přes příliš?

Dnešní člověk je prostě obklopen vším - informacemi, technikou, hlukem, reklamou, prachem, auty, lidmi... Ale nejhorší na tom je, že se cítí sám. Říkáte si, jak může být člověk mezi šesti miliardami lidmi, kteří již obývají naši planetu, osamocen? Je to jednoduché. Člověk neustále spěchá, díky moderní technice místo verbální komunikace spoléhá na krátké SMS typu "JSEM OK", ale přitom je sám. Nejednou se setkáte se situací, že na ulici někdo dostane epileptický záchvat a místo pomoci se dočká jen odvrácených tváří lidí, kteří nechtějí ztratit ani minutku ze svého drahocenného života. K čemu jim však je? V čem je smysl jejich života, když nemají pro koho ani s kým žít?