ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.50
Hodnoceno: 6x Prosím, ohodnoť práci

Tajemný neznámý, přítel

Dnes je velice chmurný den. Nemám zrovna dobrou náladu a se vším bych nejraději praštila. Každý, kdo mne potkává, se mi s výrazem děsu ve tváři vyhýbá.
Vtom se zpoza rohu vyřítí... Ztuhla jsem a stála jako přikovaná. Jeho krásné dlouhé černé havraní vlasy za ním vlály jako ohon za kometou. Stejně nechápu, co tu dělá. Vždyť měl být do konce týdne nemocný!
Přiletěl až ke mně, ano, jakoby se při běhu ani země nedotýkal; zastavil se u mě. Díval se na mě, do mých očí. Svým pohledem mne vtahoval dovnitř, do sebe. Jeho temné, hluboké, černé oči. To byly ony, které mě tenkráte okouzlily.
Vtáhl mně naprosto do sebe. Nikdo z nás nepohl jediným svalem v obličeji. Byli jsem oba bez výrazu. Nejlépe mu jde komunikace očima. Mnohý by řekl, že nemůže být z tohoto světa.
Stáli jsme tak a vnímali jen toho druhého. Jakoby v tranzu. Ani jsem si nevšimla, že je ode mne vzdálen snad jen pouhý centimetr. Tato výměna myšlenek, kterou jsme zde vedli, mi připadala jako věčnost. Ve skutečnosti to byla otázka maximálně tří minut.
Už mne málem celou pohltil, když vtom se začal naprosto nehorázně smát, řehtat; úplně se dusil smíchy. Nechápala jsem. Nevěděla jsem vůbec, co si mám o tomhle myslet, ale vykouzlilo to na mé tváři úsměv. Když jsem se usmála, přestal. Nehybně stanul, podíval se na mne, přiblížil svůj obličej k mému; slyšela jsem tep jeho krve, naklonil se ještě dál, až k mému uchu a nadechl se, jako by chtěl něco říci, udělal dramatickou pauzu - a bez jediného slova mne obešel.
Zmizel stejně jako se objevil. Konečně jsem "rozmrzla" a hnula se z místa. Pomalým, váhavým, záhy radostným krokem jsem se vydala do své třídy.
Všichni si všimli mé změny. Rozdávala jsem úsměvy na každou stranu, prostě jsem byla naprosto šťastná. Nedokáži to popsat.
Nemusel říct ani jediné slovíčko a každého dostal, kam chtěl. Vždy dokázal zlepšit náladu. Každému pomohl, každého znal. Nikdo před ním neměl žádné tajemství, ani já ne. Nikdy jsme spolu moc nemluvili, ale on všechno vyčetl z očí. Čte v každém jak v otevřené knize. Každého zná, ale nikdo nezná jeho. Když se kohokoliv zeptáte, jaký vlastně je, každý vám řekne: "Nevím o něm nic, odkud je, jak se jmenuje, jaký je, ale vždycky mi pomohl. Prostě se objevil a pomohl."
Nikdo ho nezná, ale já přece jen. Chtěla jsem na chvíli vypadnout z intru, protože jsem se pohádala s holkama na pokoji. Vyšla jsem z budovy internátu a pohled mi padl na něj. V tuhle dobu zde ještě nikdy nebyl. Pozdravila jsem a chtěla pokračovat dále. Najednou, nevím jak to udělal, stál vedle mne. Přeběhl mi mráz po zádech. Chytl mě za ruku a zašeptal: "Neboj se!"
Byla jsem mimo, slušně mimo. Vykročil, a začal mluvit. Někam mne vedl, nevím kam, vnímala jsem pouze jeho. Mluvil o svém životě. Snad od jeho početí až do teď. Řekl o sobě všechno, nenechal si žádné tajemství. Domluvil. Zastavil se. Podívala jsem se kolem sebe. Byli jsem na nějakém zvláštním místě. Snad to bylo uprostřed lesa. Nevím.
Nevěděla jsem co říci. Myšlenky byly naprosto neuspořádané. Pustil mne a aniž by přerušil kontakt očí, vzdálil se ode mne asi na deset kroků. Najednou se změnil, myslím že to byl havran; vzlétl pět metrů nad zem, změnil se v dým a pomalu splýval s okolním ozonem.
A pak už jen zdáli jsem slyšela jeho hlas: "Nezapomeň!" Neslo se to vzduchem až k mým uším, tam jako by se to zastavilo, a cítila jsem jeho dech opírající se do mých lící. "Nezapomenu," zašeptala jsem.
Od té doby jsem ho nikdy neviděla, ani nikdo jiný. Prostě zmizel. Mnozí na něj už zapomněli, ale já ne.
A jaký ten člověk vlastně byl? Nikomu nic neřekl, ale každý věděl, na čem je. Přišel vždy, když ho kdokoliv nejvíce potřeboval a nejméně čekal. Vše dělal tak, jak nikdo nečekal, a právě proto to bylo vždy účinnější. Možná by se dalo říct, že ho viděl jen ten, komu to povolil. Někteří nevnímali jeho existenci. Neměnil svět, nebyl hrdina. On měnil lidská srdce, on byl přítel. Mohl jsi být smutný, on tě rozesmál; mohl ti umřít někdo blízký, on tě přiměl děkovat za to; mohl jsi mít chuť vše zabalit, on ti řekl: pojď dál, zapomeň... A přitom neotevřel ústa, neřekl větu, ani slovo. Byl tajemný neznámý, přítel.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Dwarf, 13.01.2007

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Tajemný neznámý, přítel

Buďte první, kdo přidá komentář.

   





MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­