Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno, v době kruté Peloponéské války, žil jeden athénský bojovník. Ničeho se nebál, ani přesily. Na bojišti vždy bojoval tvrdě a udatně, na bitevním poli se mu nemohl nikdo rovnat. Avšak jeden válečník armádu nezastoupí. I když se snažil, jak mohl, v poslední bitvě je Sparta porazila na celé čáře. Spolu s dalšími bojovníky skončil v zajetí v táboře na obrovité skále u řeky.
Ihned poté, co se tam dostal, začal plánovat útěk.
Podle rozsudku spartského vůdce by měli být druhý den všichni zajatci popraveni, a to již brzy ráno. Náš válečník měl jen málo příležitostí, jak utéct. Jelikož nepřátelé neměli příliš mnoho stanů, kam by mohli zajatce umístit, přivázali je ke kůlům na dvorku. Válečník trpělivě vymýšlel taktiku, jak prchnout a vzít s sebou ostatní, ale nic kloudného jej nenapadlo, až se začalo stmívat...

Muži se modlili, brečeli, jiní zcela mlčeli, náš válečník také. Stále přemýšlel, když vtom ho něco napadlo - zajatce hlídá Sparťan na koni, ve svém sedle nesedí pevně, aby byl připraven seskočit, kdyby se zajatci rozhodli utéct, čehož ovšem může náš válečník zneužít. Pomocí blízkého kamene se mu podařilo rozříznout provazy, v nestřežený okamžik pak rychle vyběhl proti hlídce a srazil ji na zem, muž dole ani nehlesl. Pak náš válečník zamířil přímo směrem k hradbě, kterou ve smršti šípů jen tak tak přeskočil. Bohužel jeho kůň dopadl dole na skaliska, což ho zabilo, ale přitom odmrštil válečníka přímo do vody. Lučištníci na něj ve vodě stříleli, leč šípy se v takové dálce ztrácely.

Náš válečník se pak dostal k athénským a o všem jim poreferoval. Ještě tu noc proběhl na pevnost útok a zbylí zajatci byli osvobozeni. Jejich nepřátelé pak skončili na jejich místě.