Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl jednou jeden pyšný klavír. Byl veliký, starý a vznešený. Jenže...

Klavír měl dlouhý život - hráli na něj dobří i špatní hráči, a tak se z něj stal velice vybíravý klavír. Pokaždé, když na něj hrál někdo, kdo se milému klavíru nezdál, začal předstírat, že je nastuzený nebo že dostal zánět pedálů. To ten člověk pak vždycky přestal hrát a sháněl pana ladiče, který si už věděl rady, jak klavír uzdravit.

Jenže po čase už bylo všem divné, že je klavír tak často nastuzený. Navíc kolikrát pan ladič prohlásil, že klavír je naprosto v pořádku a je prý úplně zdravý.
A tak, protože klavíru už nikdo nevěřil, zavřeli ho do jakéhosi zaprášeného pokoje, kde byla tma, chlad a vlhko.

A tak tam klavír stál a stál, a byl sám a byl velmi nešťastný. Nikdo na něj nehrál a neměl si ani s kým povídat. V pokoji mu byla strašná zima a po čase ho začali bolet pedály. Ale tentokrát už to bylo vážné. Klavír byl opravdu nastuzený a skutečně dostal opravdový zánět pedálů. To bylo zlé, ale komu to říct, že potřebuje vyléčit? Komu to tak povědět, když za ním nikdo nepřijde, nikdo s ním nemluví a nikdo na něj nehraje?

Čas plynul... Minuly dny, týdny, měsíce i roky... Klavír byl nešťastný, bylo mu čím dál tím hůře, a tak plakal. Plakal ve dne v noci, pedály a klapky ho bolely, napadla ho plíseň. Klavíru bylo zle jako snad nikdy v životě. Cítil se, jako by umíral. Brněly ho struny.

A pak se jednou otevřely dveře. Do místnosti proniklo světlo a vstoupilo několik lidí. Klavír se zaradoval: "Konečně! Naladí mě a budu zase hrát jako dříve. Teď už nebudu dělat rozdíly!" sliboval. "Já už vůbec nebudu vybíravý a pyšný."
Lidé ho však neslyšeli. Prohlédli si ho a jeden z nich prohlásil: "Tomu už nikdo nepomůže. Vždyť se podívejte - je celý prohnilý. To ani nepůjde naladit."

A klavír se bál a chtěl těm lidem zahrát, jak moc chce žít. Jenže nemohl, byl nemocný.
A tak ho vynesli ven. Rozštípali ho na kusy a přikládali s ním na oheň.

Klavír plakal, naříkal a prosil, psi si na dvorku hráli s jeho klapkami. A klavír hořel a vzpomínal na krásné tóny a melodie...
Umíral. teď už to věděl. A věděl, že kdyby se choval tak, jak se má správný klavír chovat, byl by jistě ještě dlouho žil. Všichni by ho obdivovali a...

Pak dohořel.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/poviedky/ako-pan-klavir-nachladol-a-dostal-zapad-pedalov.html