Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To byl takhle jeden dům. Ten dům měl zjev zcela odpudivý a není divu, že v něm nikdo nežil. Tato stavba, pokud se tak dá vůbec nazvat, ležela asi dvacet kilometrů za Plzní. Kolem tohoto domu se nacházelo tolik stromů, až to tvořilo jakési stromořadí. Každý toto stavení ignoroval a nikdo tudy ani nechodil, ale jednoho člověka to velice přitahovalo, obchodníka Sedláčka.

Pan Sedláček si zde místo této barabizny naplánoval postavit veliký hotel. Získal i povolení ke zbourání domu, a tak stavbě jeho snu už nikdo nemohl zabránit. Tentokrát nadešel konec ohyzdného domu...

Sedláček a parta zedníků s velkým bagrem se chystali započít své ničivé dílo. Nejdříve porazili všechny stromy, aby se mohli dostat k samotnému cíli. Pak jeden ze zedníků nastoupil do obrovského bagru, jenž připomínal robustního dinosaura a blížil se k jedné z domovních zdí. Leč těsně u zdi se bagr náhle zastavil. Zedník vystoupil, aby zkontroloval motor, ale žádný problém v něm nenašel. Sedláček si přesto ihned pro jistotu zavolal pro nový...

Když opět jeden zedník zasedl za řízení nově přivolaného stroje a řítil se k cíli, objevil se zase stejný problém jako u toho předešlého. Stroj jako by zkameněl. A žádnou technickou chybu překvapivě opět nikdo nenašel. To už bylo ovšem Sedláčkovi divné. Sedl si naštvaně za volant svého osobního vozu a namířil si to sám tam, kde jeho podřízení dříve neuspěli. A co si myslíte, že bylo dál?

I auto se zaseklo pár metrů od zdi! Sedláček už supěl zuřivostí. Vzal sekyru, kterou měl v kufru a mlátil do zdi jako pomatenec. Po pár minutách přestal a všiml si, že zeď zůstala nepoškozená, ba ani škrábanec na ní nebyl k nalezení.

Zedníkům to už bylo zcela jasné, dům je zakletý, a raději utekli. Sedláček chvíli smutně na stavení koukal a pak taky odešel.
Inu, dům tam stojí ještě dodnes a ani živáček tudy raději neprojde.