ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 3.89
Hodnoceno: 18x Prosím, ohodnoť práci

Díky Bohu

Na trh chodíval často. Sem tam se dozvěděl něco nového, někdy zašel jen tak poklábosit s kamarády. Většinou bylo tržiště poloprázdné, avšak dnes bylo na trhu docela rušno.
„Prosil bych tyhle dvě ryby.“
„Samozřejmě.“
Zaplatil a šel se podívat ke skupince hlasitě hulákajících lidí. Nějaký chlap prodával oslíka.
„Tak kolik dáš? Je to opravdu skvělý osel. Stačí se podívat,“ jeho slova směřovala k muži oděnému v kůže.
„Víc než dvanáct ti za něj nedám Gerde!“
„Dobrá, ujednáno!“
Fili jen tiše naslouchal. Vytušil příležitost. Sledoval Gerda jak si peníze přepočítává a strká do měšce. Jakmile se hlouček rozešel, Fili se vydal se za Gerdem. Ten zamířil ke stánku s ovocem. Zastavil se a vybíral.
„Doufám, že si toho nevšimne,“ pomyslel si Fili.
Tiše se ke Gerdovi přiblížil a šmik. Svým nožem odřezal měšec s penězi.
„Chyťte ho! Zloděj! Ukradl mi peníze!“
„A sakra.“
Fili se rozběhl. Gerd za ním a hlasitě hulákal. Měl namířeno k bráně města. Nebyla daleko. A navíc kousek od ní byl hustý les. Toho dne na tržišti bylo opravdu hodně lidí. Prodíral se davem, jak nejlépe uměl. Gerd mu byl v patách.
„Au!“ zasténal Fili, protože bosou nohou šlápl na ostrý kámen. Ale běžel dál.
Už byli z města. K lesu chybělo už jen pár kroků. Zakopl. Ohlédl se, vstal. Ještě pořád má docela slušný náskok. Využil toho a namířil si to mezi stromy. Přeskočil povalenou kládu, vyhnul se trní, skočil do houští a čekal.
„Křup!“
„To bylo zatraceně blízko!“ polekal se Fili ale zůstal v úkrytu.
„Jsem já to ale blbec, nechat si ho takhle utéct! A s tolika penězi!“ nadával si Gerd. Tušil, že se zlodějíček musí skrývat někde tady. Vytáhl nůž. Snažil se vzpomenout na něco, podle čeho by mohl uličníka lépe najít. „Byl bosý, zelenou konopnou košili a hnědé roztrhané kalhoty ušité z pytloviny. Rezavé vlasy!“
Filiho už z klečení bolelo koleno. Od té doby co spadl ze střechy ho měl nějaké nedobré. Musel se pohnout. Trošku to šustlo. Gerd okamžitě zbystřil. Ale nevěděl, odkud to přišlo. Rozhlížel se co nejpozorněji. Nenašel ani sebemenší náznak dobře schovaného.
Vzdal to. Ale něco ho napadlo...
„Tolik peněz! Měl jsem koupit mouku, ovoce a rybu. Co já řeknu doma ženě, když přijdu s prázdnou?! Děti nemají co jíst a já si nechal ukrást tolik peněz!“ hořekoval schválně nahlas. Sedl si na pařez a předstíral ještě více zhrouceného, než doopravdy byl. Dokonce začal i brečet.
„To abych se šel utopit!“ pokračoval. „Co z toho ten kluk má? Okrást chudého. Všiml jsem si ho už předtím. Vypadal, že má dobré srdce. Proč já si jen ty peníze nehlídal líp!“
Fili začal přemýšlet, jestli to má opravdu zapotřebí. Sám je chudý a navíc ten muž má děti.
„Co si počnu? S těmi penězi bych mohl splatit všechny dluhy! A ještě by mi zbylo. Pane Bože!“ Těžce se zvedl z pařezu a pomalu kráčel zpátky k městu. Stmívalo se. Gerd doufal, že to na uličníka zapůsobí. A kdyby ne, tak se stejně musí do večera vrátit zpátky do města, protože se na noc brána zavírá. A tam by ho třeba chytil.
Ve Filim se však hnulo svědomí. „Ten chlap měl pravdu. Nemůžu ho připravit o tolik peněz, když živí tolik krků. Nechám si dva a zbytek vrátím. To mi vystačí tak na týden. A do té doby se na trhu objeví jistě nějaký více majetný, který pár zlatých může postrádat.“ Zvedl se z houští. Otevřel měšec, vzal dvě zlatky a strčil je do kapsy.
„Ale jak měšec vrátit? Předat mu ho nemůžu. Už to mám...“
Vší silou hodil měšec směrem ke Gerdovi a schoval se za strom, aby ho náhodou neviděl. Gerd uslyšel cinkání a otočil se. „Mé penízky!“ Vzal měšec do ruky, přepočítal zlaťáky a přestože zjistil, že si klučina nechal dva zlaté, obrátil se a pokračoval v cestě. Byl rád, že to dopadlo takhle.
„Díky!“ zahulákal. „Bohu,“ dodal si už spíše pro sebe.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: proog, 15.06.2005

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Díky Bohu

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­