Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. úvod
2. Viščina věštba
3. splnění Viščiné prosby
4. vznik tvrzi Višky
5. návrat Sama
6. závěr

Před dávnými časy, kdy v naších zemích vládl mocný Samo, černaly se tmavé hvozdy na místě, kde dnes stojí Vyškov. Řeka vlekla se zvolna tichými, divoce zarostlými bažinami. Ze zvlněné půdy vyrůstal příkrý vrch a na něm stál hrad Orlov. Založil je před léty smělý lovec Jacek, když na vrcholku hory našel orlí hnízdo se třemi orlíky. Přešla léta a hrad obýval mocný pan Radimil z Orlova, jehož dcera Viška se stala manželkou Samovou. Samo měl dvanáct žen, ale Viška mu byla nejmilejší. Dovedla celé dny střílet z luku a honit divokou zvěř. Zabývala se též kouzly a věštila události budoucí.

Když Samo vytáhl do boje proti Avarům, Viška se odebrala ke svému otci na hrad Orlov, aby očekávala narození dítěte. Jednoho dne usedla na návrší, tváří k východu slunce proti hradu Orlov a věšteckým duchem předpověděla, že se jí narodí syn a jemu i jí je předurčena smrt. Rovněž věštila rozkvět Říše moravské. Pak obrátila oči k hlubokému lesu a prosila otce, aby dal po smrti jí i jejího syna zpopelnit a popel dal do kamenné nádoby, nádobu přivázal k sedlu jejího Bělouše a koně volně pustil. Až bělouš zastaví v lese u vysokého dubu, třikrát zahrabe pravou nohou, tam ze země vypryští pramen vody, zde mají popel uložit. Kouzelná moc pak způsobí, že pramen vytvoří u mohyly studánku do níž přejde věštecký dar - kdykoliv moravané vytáhnou do boje, bude studánka věštit výsledek. Čeká-li je vítězství, bude voda jasná, bude-li výsledek nešťastný, bude voda krvavá a povrch pokrytý popelem.

Marně se snažil Radimil Višku uklidnit. Po několika dnech se věštba vyplnila. Zarmoucený otec vyplnil její přání. Obě těla spálil, dal do kamenné nádoby, tu přivázal k sedlu bělouše a koně volně pustil. Hluboko do lesa je kůň vedl. Kráčel jistě jakoby znal svůj cíl. Až stanul u starého dubu, třikrát zahrabal pravou nohou, ze země vytryskl silný pramen vody, který se hned ztratil a zůstala jen studánka. Bez dechu Radimil sledoval, jak doslovně se předpověď plní.

Po smrti svých drahých chtěl být otec na blízku jejich popela, tak si nedaleko vybudoval tvrz, kterou nazval Viška. Zde se dočkal zprávy o vítězství Samova vojska a poprvé se objevila kouzelná, věštecká moc studánky.

Samo vítěz se vrátil z boje a byl velice zarmoucen smrtí syna a manželky. Rozkázal, aby nikdy nebylo zapomenuto její jméno a mohylu dal vyzdobit bronzovou sochou a u tvrze dal vystavět vladařské sídlo, jemuž zůstalo jméno Viška.

Léta a staletí míjela, zanikl věštecký pramen, mohyla byla smetena, jen pověst zůstala. A ta udává místo, kde je dnes presbytář vyškovského farního kostela. Tak končí pověst o vzniku Vyškova.