Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Španělský malíř, sochař a scénický výtvarník. Podle André Bretona si vytvořil "nejsurrealističtější styl ze všech surrealistů". Sice nevím, co je to surrealismus, ale obraz Zpívající ryba od Joana Miróa mě zaujal na první pohled. Teď vám popíšu své dojmy z obrazu.
Velký štětec namočil do zeleného rybníka a začal první čáry na obloze. Zelená břečka se rozpíjela na bílé ploše. "Ha", slunce vysvitlo a prozářilo břečku skrz na skrz, noční obloha se začervenila a později i zrůžověla.
Slunce zapadlo a z modré oblohy vysvitly hvězdy. Ale co to - hvězdy jsou černé! Co jim to udělali? I malíř se diví! Nemohl to tak nechat. Ponořil štětec do sněhu a začal bojovat. Bojoval. Přetíral žabinec bílým sněhem, ale podlehl. Když nemůžeš vyhrát, přidej se. Nebudu bojovat, poddám se. Svůj meč ponořil hluboko do černé tmy. Vytasil černotu a položil ji na obraz.
Táhl směrem k východu. V domnění, že se slunce rozzlobí a znovu vysvitne, ale nic. Černá barva zaplavovala čím dál tím větší část obrazu. Když malíř dokončil své dílo, popošel a spatřil rybu. Stačilo doplnit jen velké okno do její duše.
I malíř byl zděšen, co namaloval. "Zděšen" - spíš potěšen, viděl naději. Sice se poddal osudu, ale ten mu ukázal, že vše má smysl. To se mně líbí na obrazu nejvíce.