ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

V jedné malé vesničce žili dva bratři, kteří měli bohatého a velmi starého otce. Jednoho dne otec zemřel a bratři měli dostat své dědictví. Staršího syna Filipa měl otec radši, a tak mu přidělil své sídlo i s velkými zahradami. Mladší syn Honza zdědil jen starou stodolu a pole.

Honza se hned přestěhoval do stodoly, kde začal hospodařit. Filip si žil jako v bavlnce a nic nedělal. Protože měl hodně peněz, zaměstnal i služebnictvo, které dělalo vše za něj. Jen o úřední práce a povinnosti, které za svého života dělal jeho otec, se nikdo nestaral. Filip stále utrácel a utrácel, až mu nezbylo nic. Začal proto prodávat majetek svého zesnulého otce, až to došlo tak daleko, že propustil služebnictvo a nakonec prodal i celý dům se zahradou. Musel odejít a na svého bratra už úplně zapomněl.

Jak tak šel, blížilo se k večeru a zapadalo slunce. Došel ke staré stodole, kde bydlel jeho bratr, jenže o tom Filip nevěděl.
Zaklepal. Rozsvítila se lampa. Nakoukl dovnitř a řekl si: "Tady to vypadá dobře, určitě si žijí jako já ještě včera."
Honza došel ke dveřím, otevřel a zeptal se: "Co si přejete, vážený pane?"
Filip, jenž měl na sobě krásné šaty, mu odpověděl: "Potřebuji nocleh."
Honza na to: "Není problém, lidé si mají pomáhat."
Nachystal mu svou postel a sám si ustlal na zemi. Ráno když se probudil, přichystal snídani a napsal cedulku s nápisem: Šel jsem se postarat o hospodářství. Když se vrátil, Filip ještě spal, tak zatím uklidil ve světnici, protože mu Filip našlapal na vyleštěnou zem. Když se Filip probudil, hned začal poroučet - asi zapomněl, že je na návštěvě, ale nakonec si to uvědomil a začal se Honzovi omlouvat.

Po chvíli přišli na to, že jsou bratři. Povídali si o tom, jak se měli za tu dobu, co se neviděli. Honza se pochlubil, jak pracoval a tím se dostal na dobrou úroveň, ale Filip se neměl s čím chlubit. Svěřil se, jak přišel o majetek jejich otce a přitom se zastyděl. Až teď si uvědomil, že udělal chybu. A tak zůstal u Honzy a naučil se pracovat. Inu, přeci jen, "komu se nelení, tomu se zelení."