Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Všechny svaly napjaté, vlk přikrčen v trávě, pozorujíc svou smečku, která k němu žene poplašenou zvěř. Při takové spolupráci dokáží vlci nastražit dokonalou past, a může se jim dokonce zadařit zabít při jediném výpadu ze zálohy i více zvířat. Role lovce však není bez rizika. Když se lovená kořist dostane do beznadějné situace, obvykle se odevzdá osudu, do té doby se však mnozí vrhají do zoufalého boje. Mohou tak svému útočníkovi uštědřit mnohdy opravdu velká, někdy až smrtelná zranění. Když však smečka zaútočí společně, zdolá svou kořist tím, že ji zatíží vahou všech svých členů. Zkrátí tak délku boje a vlci ve smečce předejdou i zranění.
Pokud smečka vlků loví pospolu, mají daleko větší úspěch, než-li kdyby lovil jeden jediný. Usuzovalo se, že čím je smečka početnější, tím získá každý jedinec větší díl potravy. Současná pozorování ale dokazují, že opak je pravdou - jak roste velikost smečky, zmenšuje se porce pro každého vlka. Skutečná výhoda lovu ve skupině spočívá v tom, že když kořist zabijí, tak si potravu i uhájí. Na otevřených travnatých planinách může být úlovek i z velké vzdálenosti zřetelně patrný. Konkurenční boj o potravu je stále silný, proto dokáže vlky na ústup zahnat jiný silný lovec.
Další zajímavostí je, že pokud si vlk vybere za kořist z celého stáda zvěře (např. ovcí, nebo srnek) jednu určitou, jde cíleně za ní. I když je mu blíže jiná, stejně vyrazí za tou jedinou, kterou si prve sám vybral.

Za rozbřesku vyráží smečka vlků pátrat po potravě. Většinou žijí vlci v rodinných klanech vedených dominantním samcem-vůdcem. Jejich spolupráce při lovu je jedinečná. Tito maratónští běžci pracují jako opravdový tým. Štvou velkou kořist, jako je například jelen nebo los, tak dlouho, dokud nepadne vyčerpáním. Za svou vytrvalost a odolnost vděčí vlci charakteristickým znakům, které se u nich rozvíjely již po staletí. Přestože je vlkům jedno, zda je kořist zpozorovala, během přibližování k pasoucímu se stádu se přikrčují a k hlavě tisknou své uši pravděpodobně do doby, dokud si nevyberou svou oběť (nebo oběd?). Většinou si vybírají - jako snad všichni lovci - mladé, nebo naopak staré zvíře.
Během štvanice se vlci střídají ve vedení, zatímco ostatní zvolní, nebo změní směr, aby kličkující oběti nadběhli. Při zabíjení hraje hlavní roli dominantní pár, útočící na nechráněné břicho a boky zvířete.
Čich vlka je neuvěřitelně citlivý. Z jediné, i několik hodin staré moči se vlk dozví, jaký druh zvířete ji vyloučil. A pokud to byl příslušník jeho vlastního klanu, dokáže ho identifikovat. Vlci používají čich neustále, ale hlavně při koordinaci lovu. Snad jako členové sportovního týmu se před zápasem shluknou, aby si rozdělili poslední taktické pokyny. Skupina vlků se shromáždí na určitém místě, než vyrazí na lov. Nějakou dobu se očichávají, snad aby určili, kdo z klanu je přítomen, a aby určili pachové signály, jimiž si rozdělí role při lovu. Pomocí pachových signálů nakonec i lov organizují...