Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V osmdesátých letech 12. století probíhaly mezi Přemyslovci boje o moc, čehož využili římští císařové k zasahování do českých záležitostí. Na trůn usedl Přemysl Otakar I., který vládl od konce 12. století do třicátých let 13. století. Začal řídit stát v období úpadku a využil bojů o moc k posílení své moci. Spory řešili taky Filip Švábský a Ota Brunšvický. Přemysl nejprve podporoval Filipa a v roce 1198 za to získal královskou korunu. Na naléhání papeže Inocence III. přešel na stranu Oty a byl mu za to potvrzen královský titul a získal také nové výsady pro český stát. Boje o moc pokračují a Přemysl Otakar I. se nakonec přidal na stranu Friedricha II. Sicilského a v roce 1212 od něho získal Zlatou bulu sicilskou. Znamenalo to, že český král může jmenovat biskupy a území státu se stává nedělitelným. Přemysl Otakar I. zemi vzpamatoval z úpadku a stát získal větší sílu.
Jako další usedl na trůn Václav I., jenž vládl v třicátých až padesátých letech 13. století. Tento panovník se snažil získat vliv v Rakousku, ale neslavil úspěchy. Zaměstnali ho také Tataři a Mongolové, kteří vpadli do střední Evropy. V roce 1241 proběhla bitva u Lehnice, ve které Václav I. zastavil jejich pronikání na západ. Tyto národy ustupovaly přes Slezsko a Moravu do Uher.
Proti Václavovi I. se ke konci jeho vlády postavil jeho syn Přemysl Otakar II. a byl kvůli tomu uvězněn. Po smrti Václava už nic nebránilo jeho vládě, která probíhala v padesátých až sedmdesátých letech 13. století. Přemysl Otakar II. se oženil s Markétou Babenberskou zřejmě jen proto, že byla dědičkou Horních a Dolních Rakousů. O rakouské země měl zájem také uherský panovník Béla IV., takže mezi oběma vládci došlo k válce. V bitvě u Kressenbrunnu v roce 1260 Přemysl Otakar II. zvítězil a Béla slíbil, že mu po jeho rozvodu přenechá vnučku Kunhutu. Přemysl podplatil papeže, aby se mohl rozvést. Jako záminka mu posloužila skutečnost, že mu jeho žena nemohla dát potomka. Uzavřel sňatek s Kunhutou a pokračoval ve výbojích. Ovládl Korutany, Chebsko a po Bélově smrti i část Uher. Během tažení k Baltskému moři založil město Königsberg (Královec), dnešní Kaliningrad.
Snažil se také získat císařskou korunu, ale německá ani domácí šlechta ho nepodpořila. V roce 1273 byl římským králem zvolen zdánlivě chudý a bezvýznamný hrabě Rudolf Habsburský, který se ale ukázal jako schopný a silný panovník. Mezi Rudolfem a Přemyslem se rozpoutala válka, kterou Přemysl prohrál kvůli oprávněné pasivitě české šlechty. S porážkou se však nesmířil. Spor ukončila až bitva na Moravském poli v roce 1278. Česká šlechta v čele s rodem Vítkovců Přemysla nepodpořila a vládce byl zabit.
V letech 1278-1283 byly Čechy okupovány Otou Braniborským a Morava Rudolfem Habsburským. První jmenovaný věznil následníka trůnu svého synovce Václava II. nejprve na Bezdězu a poté v Braniborsku. Na malém chlapci se událost psychicky podepsala, protože trpěl na fobie například z bouřky nebo z koček. Na nátlak české šlechty byl propuštěn a dostal se ve dvanácti letech na trůn. Vládu v podstatě řídil vůdce Vítkovců Záviš z Falkenštejna. Česká šlechta namluvila Václavovi, že Záviš usiluje o trůn, takže byl popraven. Václav začal hospodářsky upevňovat český stát. V roce 1300 zavedl novou měnu - pražský groš, který patřil k nejhodnotnějším měnám v Evropě. Vynikal v diplomacii a vycházel dobře s českou šlechtou. Byl také v roce 1300 korunován v Hnězdně na polského krále. O rok později vymřeli v Uhrách Arpádovci a Matús Čák Trenčianský mu nabídl korunu pro jeho syna Václava III.
Ten se na trůn dostal v roce 1305 po smrti svého otce, který zemřel na tuberkulózu. Jeho vládu doprovázely problémy, nejprve se musel vzdát uherské koruny a později se mu postavil Vladislav Lokýtek, který toužil po polské koruně. V roce 1306 podnikl tažení do Polska, při kterém přenocoval v Olomouci. Zde byl zavražděn neznámým pachatelem a Přemyslovci tak vymřeli po meči.