ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 3.20
Hodnoceno: 5x Prosím, ohodnoť práci

Veřejné a soukromé právo

Pojem soukromé právo lze definovat jako právo týkající se vztahu mezi osobami, veřejné právo se pak zabývá vztahem mezi osobami a orgány veřejné moci (vztah občan a stát).
Hranice však není jednoznačně určená.
Cílem soukromého práva je otevření co nejširšího prostoru soukromé iniciativě jednotlivce a svobodnému utváření soukromého života. Naproti tomu veřejné právo upravuje organizaci, působnost a činnost orgánů veřejné moci.

Pro veřejné právo platí zásada objektivity - orgán veřejné moci nesmí postupovat a rozhodovat se libovolně, ale může svou moc uplatnit pouze k zákonným účelům a v zákonném rozsahu.

V soukromoprávní oblasti vzniká jednotlivci oprávnění z jeho vlastní vůle, kdežto veřejné právo zakládá jednotlivci nárok aktem veřejné moci.

ÚSTAVNÍ PRÁVO:

  • veřejné právo
  • nejdůležitější právo
  • žádné právní předpisy nemohou být v rozporu
  • žádné prezidentské právo veta, kvalifikovaná většina
  • vymezuje stát a obsah státní moci

Zahrnuje:

  1. uspořádání státu (státní forma, podoba)
  2. rozdělení moci a výkon státní moci
    • nejdůležitější úřady a instituce
    • pravomoci těchto úřadů a institucí
    • způsob obsazování těchto úřadů
  3. práva a povinnosti občanů (základní práva a svobody občanů)

Prameny:

  1. Ústava České republiky - nejvyšší zákon státu
  2. ústavní zákony - ústavu mění a doplňují
  3. Listina základních práv a svobod

Součástí ústavního práva mohou být i mezinárodní smlouvy. Na ochranu ústavnosti dohlížejí ústavní soudy.

ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY:

  • předpis č. 1/1993 Sb., schválený 16. 12. 1992 Českou národní radou, účinný od 1. 1. 1993
  • je k ní připojena Listina základních lidských práv a svobod č. 2/1993 Sb.
  • obsahuje Preambuli (úvodní prohlášení)
  • 113 článků, rozdělených do osmi hlav:
    1. Základní ustanovení
    2. Moc zákonodárná
    3. Moc výkonná (prezident republiky a vláda)
    4. Moc soudní
    5. Nejvyšší kontrolní úřad
    6. Česká národní banka
    7. Územní samospráva
    8. Přechodná a závěrečná ustanovení
  • články ústavy obsahují charakteristiku České republiky - svrchovaný, jednotný, demokratický právní stát
  • výkon prostřednictvím zákonodárné, výkonné a soudní moci
  • rozhodnutí vycházejí z vůle většiny
  • dbá ochrany menšin
  • šetrné využívání přírodních zdrojů a ochrana přírodního bohatství
  • mezinárodní smlouvy - mají přednost před zákonem

ROZDĚLENÍ MOCI VE STÁTĚ:

Zákonodárná moc

  • parlament - poslanecká sněmovna (200, 4 roky), senát (81, 6 let; každé dva roky se volí jedna třetina senátorů)
  • k platnosti přijatého zákona je nutné jeho vyhlášení a uveřejnění ve sbírce zákona

Výkonná moc

  • prezident a vláda
  • prezident republiky je hlava státu (volí se na pět let; musí mu být více jak 40 let; funkci může jedna osoba zastávat maximálně dvakrát za sebou; velitel ozbrojených sil; uděluje milosti, vyhlašuje amnestie)
  • vláda řídí a kontroluje administrativní aparát

Moc soudní

  • nejvyšší soud, nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy
  • ústavní soud - ochrana ústavnosti

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Veřejné a soukromé právo







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)