Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Psychický stres a ohrožení, jež na náš organismus působí, je předzvěst obranného mechanismu, úzkosti, která je v těchto chvílích normální reakcí. Vyvolanou reakcí je boj či útěk, úzkost zde hraje tedy roli připravující organismus na tyto dvě reakce. Jestli se jedná o boj proti zdroji nebezpečí nebo o útěk od tohoto zdroje jako proces záchrany života, závisí již na jiných lidských vlastnostech a hodnotách. Jakmile nebezpečí pomine, vymizí i úzkost.

Dle příznaků můžeme rozlišit různé druhy úzkostných poruch, které si následně popíšeme.
Všechny typy úzkostných poruch mají však dva společné příznaky, kterými jsou jednak ty psychické (zlé předtuchy, strach, obavy, únava, bezmocnost, nesoustředěnost, nekontrolovatelnost), tak ty fyzické (bušení srdce, zrychlený tep a dýchání, závratě, zvýšené svalové napětí, bolest na hrudi, snížená chuť na sex, třes, pocení, nevolnosti až průjmy a sevření žaludku). Úzkost může ovlivňovat náš život a zasahovat tak do každodenních činností člověka. Úzkostné poruchy často přecházejí v deprese.

Nyní si popíšeme typy úzkostných poruch s jejich charakteristickými rysy:

Fobie je silná úzkost, která je dána strachem, jenž však neodpovídá reálnému nebezpečí (ze zvířat, z výšek, z pavouků, z lidí, z otevřených prostorů...) a vede k touze se tomuto nebezpečí vyhýbat velkými oblouky.
Obsedantně kompulzivní porucha je charakterizována utkvělými a hlavně opakujícími se představami (vracející se představy, myšlenky nebo ony představy), jež způsobují úzkost nebo díky nimž cítí člověk nebezpečí. Vyznačuje se opakujícím se nutkavým jednáním - úkony, rituály, např. mytí rukou, hledání chyb apod. Toto jednání minimalizuje utkvělé představy.
Panická porucha se vyznačuje náhlými periodami strachu a záchvaty úzkosti, zlými předtuchami. Postižená osoba budí dojem, že je postižena životem ohrožující nemocí. Spouštěčem bývají specifické životní situace, ale může se objevit i bezdůvodně.
Posttraumatický stres je charakteristický útočnými emocemi, myšlenkami a následně fyzickými reakcemi při vzpomínce nebo při pocitu návratu traumatické události, jakými jsou kupříkladu vojenský útok či sexuální zneužití.
Generalizovaná úzkostná porucha se dá charakterizovat tak, že se člověku vrací více či méně závažné problémy mající za příčinu vracející se strachy nebo obavy.

Přesné příčiny úzkostných poruch nejsou přímo známy, ale mohou jimi být genetické predispozice, spojitost s některými fyzickými i psychickými stavy či situacemi, z nichž úzkostná porucha může vzejít, a zapojeny mohou být také oblasti mozku, které řídí stresové reakce a některé z transmitterů.

Ještě než padne diagnóza úzkostné poruchy, je velmi důležitá úplná zdravotní anamnéza. Tyto poruchy je třeba diagnostikovat a léčit včas. Bohužel je mnoho lidí, kteří jimi trpí, pomoc nevyhledají a bez léčby to může vážně narušit osobní, pracovní i rodinný život. Ve většině případů těchto poruch mohou pomoci terapeutické možnosti, kterými je například psychoterapie - konzultace, rozhovor u terapeuta. Další možnou účinnou léčbou je nasazení léčiv.