Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V současné době žiji již 9 let v České republice, bydlím v Brně a cítím se zde více doma než ve své rodné země - ve Vietnamu, odkud jsme odešli, když mi bylo 6 let.
Přesto mám ve svém srdci ty nejkrásnější vzpomínky na rodnou zem své rodiny. A nedávno se mi podařilo znovu se tam vrátit, i když jen na krátkou dovolenou.
Netrpělivě jsem očekávala konec cesty a před přistáním jsem okouzlena pozorovala svěží přírodu, malebnou krajinu, třpytivé řeky a jezírka, rozsáhlé vesnice s typickými červenými střechami a kolem se rozkládajícími rýžovými poli. Někde vzadu jsem tušila nekonečné moře hrající všemi odstíny modré a zelené.
A konečně jsme byli v mém rodném domě. Nedočkavě jsem se rozběhla do zahrady, v níž stojí řady vzrostlých banánovníků. Jejich svěže zelené listy poskytují příjemný chládek a stín. Bývaly denním útočištěm našich dětských her. Snívali jsme zde, hráli si, vařili typická jídla a bylo nám dobře.
Pro osvěžení svých vzpomínek jsme chtěli navštívit ostrov s posvátným chrámem. K němu jsme se mohli dostat jen člunem po řece. Kolem nás proplouvaly prastaré dřevěné čluny s dlouhými vesly, v nich seděli návštěvníci chrámu ve svátečních šatech. Ženy a dívky měly na sobě dlouhé svrchní šaty ušité z chladivé látky pestrých barev s vetkávanými vzory květin a s přírodními motivy. Ze stejné látky byly ušité i kalhoty. Na hlavě měly typický špičatý klobouk. Oblek mužů byl jednodušší. Cesta netrvala dlouho a už jsme viděli v dáli starobylý budhistický chrám, částečně schovaný ve skále. Z malých skalních trhlin stoupal kouř z tisíce vonných tyčinek a za záclonou matného kouře jsem spatřila záhony květin vonících omamnou vůní. Návštěva chrámu byla kouzelná, plná posvátné velebnosti.
I další výlet k moři ve mně zanechal neopakovatelné dojmy. Když zavřu oči, stále vidím dlouhé pláže lemované palmami, s jemným zlatým pískem, v němž se nacházejí nejrůznější mušličky a lasturky, s mírnými vlnami teplého moře, ale také zvláštní černá skaliska neobvyklých tvarů, na než naráží moře obrovskými vlnami. Mořský příboj vytvořil v pobřežních skalách mnoho tajuplných jeskyň. Slyším mírné šumění vln, které střídají vysoké vlny. Je to jako rozbouřený orchestr.
Plná hlubokých dojmů a okouzlení jsem se vracela do svého druhého domova, tak odlišného.
Někdy dálka nic neznamená a vzdálenost je pouze pojem zeměpisný, protože láska všechno krátí a přibližuje.