ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Před několika lety jsme byli nuceni se odstěhovat do města z malé vísky v malebném podhůří Orlických hor.

Zákoutí, na které nedám dopustit, se nachází nedaleko naší bývalé chalupy. Co by kamenem dohodil z naší světnice se tyčí dva statné, nejméně staleté duby. Jejich větve téměř sahají na rozkvetlou, vždy vonící zem.
Nejvíce toto místo miluji v létě. Zářící slunce se dere skrz blankytnou oblohu a předává svoji energii všem kvetoucím rostlinám. Stále miluji ten pocit, opřevši se o jeden z dubů a sledujíc ten mikrosvět kolem mě. Vidím-li mravenečky nebo včelky, ihned unikám od reality a vzpomínám na můj krásný dětský svět, ve kterém byli Ferda Mravenec a včelka Mája mými nejoblíbenějšími postavami.

I v zimním období mě toto místo okouzluje. Celá zem tiše spinká pod hebounkou sněhovou přikrývkou jako lední medvěd. Strmé stráně přímo vybízejí k zimním radovánkám, jako jsou sáňkování, koulování či stavění sněhuláků. Jediným pohybem v zasněžené krajině je horský potůček.
Pod malým splavem, kde plyne voda klidněji, je tůně, kam se chodí napít spousta lesní zvěře. Na bílém polštáři jsou vidět stopy zajíců, srnek i jelenů.
Když teplota padla hluboko pod bod mrazu a potůček zamrzl, chodíval jsem s dědou rozbíjet led, aby zvěř mohla pít. Také jsme nosili kaštany a seno, které jsme usušili v parních letních dnech, do nedalekého krmelce. Vždy mne hřálo u srdce, že jsme pomohli s dědečkem zvířatům přečkat nejkrutější část roku.

Nicméně tyto časy jsou již pryč. Nyní se můžu kochat pohledem z plastového okna našeho panelového domu na nikdy nekončící souboj dopravních prostředků.