ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.47
Hodnoceno: 83x Prosím, ohodnoť práci

Výlet

Když jsem jel po dlouhé době vlakem, podíval jsem se ven z okna na míhající se krajinu. Ta mi připomněla, jak jsem dřív jezdil s kamarády na různé výlety a výpravy. Připomněla mi zvláště tu jednu, kdy jsme se jeli podívat do Ameriky.
Bylo mlhavé květnové ráno, s kamarády jsme se setkali na autobusové zastávce a vydali se na Smíchovské nádraží. Nastoupili jsme do panťáku (vlak co vypadá jako raketa, ale jezdí jako babeta) a rozjeli se na Karlštejn. Cestou mlha opadla a nám se naskytl krásný pohled na sluncem zalité údolí Berounky. Při drncání pražců jsme pozorovali, jak se řeka prodírá kulatými balvany a obtéká ze břehu čnějící skály. Na břehu řeky seděli rybáři se svými dlouhými pruty a jejich vlasce se v ranním slunečním svitu stříbrně leskly. Když jsme ve stanici Karlštejn vystoupili z přeplněného vlaku, uviděli jsme velký gotický hrad tyčící se vysoko nad námi na druhé straně řeky.
Prošli jsme malebnými karlštejnskými uličkami a na náměstí u velkého zeleného (asi) dubu jsme se pustili vlevo. Šli jsme silnicí, která vedla hustým smíšeným lesem, po pravé straně jsme měli kopec, na kterém stál Karlštejn. Po pár minutách jsme zabočili do kvetoucího lesa a po úzkých pěšinkách jsme se prodírali nízkým porostem a museli jsme překonat i nástrahu v podobě potoka a rozbahněného břehu, který připomínal malou bažinu. Museli jsme tedy dobře vybírat cestu, abychom nezapadli, protože všude kolem byly hluboké stopy našich předchůdců, kteří si odtud odnesli nejedny zabahněné boty. Po nedlouhé cestě do strmého kopce jsme se dostali na úhlednou, kamínky posetou, lesní cestu, která nás měla přivést až k Americe. Po delším pochodu se před námi objevila Malá Amerika.
Malá Amerika je vlastně opuštěný lom, který je celý schovaný v hustém lese. Dno lomu zakrývá hluboké zelené jezero. Jemný větřík si lehce pohrával s vlnkami odrážejících polední slunce. Ve vodní hladině se odrážely kolmé stěny, trčící se několik desítek metrů nad hladinou. Z protější stěny na nás koukaly čtyři "obří oči". Byly to velké půlkruhové díry ve skále, které vedly do štoly procházející za stěnou. Dva výklenky byly těsně nad hladinou a dva asi o deset metrů výš. Najednou začali šumět stromy a zvedl se vítr. Ze skalních výklenků se začala ozývat hrozivá meluzína, jak jimi prosvištěl studený vítr. Všichni jsme rázem rychle uskočili od kraje, aby nás silný vítr náhodou nestrhl dolů. Po chvíli jsme vyrazili na místo, kde se dá vlézt do štoly, která vede za stěnou Malé Ameriky. To místo je vzdáleno asi půl kilometru a je velmi dobře schováno v lese. Je to vlastně taky takový malý lom. Je asi deset metrů hluboký a na jeho dně se nachází velký vstup do několikakilometrové chodby. Na dně tohoto lomu jsme si opekli buřty k obědu a vydali se na cestu důlní chodbou. Asi po deseti minutách chůze v tmavé, studené a zabahněné štole se nám naskytl úchvatný pohled z oněch "obřích očí". Zezdola lom vypadal ještě hrozivěji. Voda šplouchala o bělavé skalní stěny, vítr se proháněl mezi skalami a zdálky byl slyšet šelest listí na stromech.
Opět jsme vstoupili do chladné štoly, která nás dovedla až do areálu funkčního lomu. Nepozorovaně jsme se proplížili areálem a přes plot jsme se dostali na cestu do vesnice. Z vesnice jsme zamířili k Velké Americe. Velká Amerika je obrovský důl, asi třikrát větší než Malá. Na dně je také jezero protáhlejšího tvaru, avšak nezabírá celou plochu dna. Velká Amerika je mnohem hlubší a mnohem navštěvovanější. Slezli jsme vychozenou písčitou cestou dolů a našli vchod do štoly pečlivě skrytý keříkem. Chtěli jsme se dostat na druhou stranu, a abychom se nemuseli brodit v ledové vodě, šli jsme chodbou plnou velkých kamenů až za konec jezírka, kde jsme vylezli asi dva metry vysokým komínem ven. Došli jsme opět k jezeru, kde byla obrovská štola. Když jsme do ní vstoupili, černá tma nás pohltila a hrozivý chlad nás celé obejmul. Vstoupili jsme do obrovské místnosti, kde byly všude po stěnách hladké díry. Rozsvítili jsme baterky, ale moc jsme si nepomohli, protože baterie už byli téměř vybité. Díry vypadaly jak od nějakých obrovských červů, kteří by měli každou chvílí vylézt. Přesto jsme pokračovali velkým chladným tunelem dál. Za chvíli jsme narazili na část chodby, která byla celá pod vodou. Pokoušeli jsme se jít při kraji a skákat po velkých kamenech, ale stejně jsme všichni skončili s mokrými botami. Asi po třech minutách nadávání na studenou vodu a na jednoho nejmenovaného, který nás přesvědčil abychom pokračovali i vodou, se před námi objevil další důl. Byl asi stejně veliký jako Malá Amerika, ale mnohem vyšší. Na jeho dně rostlo pár malých stromků a něco málo keřů. Nacházela se zde i dvě malá jezírka, která však byla vyschlá a na jejich dně byla vidět pouze rozpraskaná půda. Lehli jsme si na rozpálené kameny a začali jsme sušit promáčenou obuv. Nohy nás ze čtyřstupňové vody strašně zábly a tak jsme byli vděční za trochu tepla.
Když jsme se trochu zahřáli, začali jsme plánovat cestu zpět. Protože se nikomu nechtělo jít zpět ledovou vodou, pokusili jsme se vyšplhat po kolmé stěně prvních asi osm metrů, po kterých se dalo celkem pohodlně vyjít až nahoru. Jelikož já jsem měl největší horolezecké zkušenosti, nastoupil jsem jako první. Uvázal jsem si vypůjčené lano kolem pasu a začal jsem s výstupem. Asi v pěti metrech nad zemí se semnou utrhla malá bříza, za kterou jsem se držel, a já i bříza jsme padali k zemi. Nebýt lana asi bych dopadl jako ta bříza. Všichni ostatní po shlédnutí mého čtyřmetrového pádu si rozmysleli tuto cestu a tak jsme se vraceli zpět vodní chodbou. Jelikož už bylo docela hodně hodin, a kdybychom se vraceli zpět štolou, nemuseli bychom stihnout vlak, tak jsme ve Velké Americe museli rychle přebrodit jezero a pospíchat do Karlštejna na nádraží. Celí mokří jsme běželi několik kilometrů jenom proto, abychom viděli, jak nám náš starý známý panťák ujíždí přímo před nosem. Celí udýchaní jsme si sedli na schody před nádražím a začali listovat promočeným jízdním řádem, kdy nám jede další vlak.
Nakonec jsme museli přes hodinu čekat na další vlak. Alespoň jsme měli čas v pozdním odpoledním slunci, které asi za čtvrt hodiny zapadlo, usušit naše rozmáčené papírové bankovky, které se namočily při našem kvapném brodu.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 02.10.2004

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Výlet

Buďte první, kdo přidá komentář.

   





MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­