Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Původně jsem měl vybrány jakési tři obrázky, na prvním byla věž, na druhém basilika a na posledním židovský hřbitov. Ale potom jsem si uvědomil, že Třebíč z tohoto pohledu znají všichni turisté, o místních ani nemluvě. Proto jsem se rozhodl, že zvolím jiný pohled, že se na Třebíč podíváme tak, jak ji nevnímají ani někteří místní obyvatelé. Zvolil jsem záměrně tři shodné obrázky, avšak každý pořízený v trochu jiný čas. Ale nečekejte žádné historické fotografie. Jsou to tři pohledy do jednoho prostého, všedního dne, které nám ukáží pohled na náš život a na naše město z nadhledu městské věže...
První obrázek je z velké části zahalen mléčnou mlhou. Skoro celá Třebíč ještě spí. Avšak první ranní ptáčata již křižují naše ulice ve svých automobilech a rozsvěcují malá okénka svých kanceláří, nápadně připomínající již neviditelné noční hvězdy. První sluneční paprsky, prodírající se a rozpíjející se v hustých cárech mlhy, se odráží od oken a opuštěných výloh obchůdků, a dávají tak najevo, že po noci zase přichází den. Třebíč se probouzí...
Druhý obrázek byl pořízen o něco později, když už je celá Třebíč dávno na nohou. Po mlze teď již není ani památky a o prázdných ulicích už také nemůže být ani řeč. Karlovo náměstí, které má teď nejblíže k přeplněnému mraveništi, se celé leskne a třpytí v záři podzimního slunce opírajícího se z posledních sil do oken domů a automobilů. Den je v plném proudu a podle toho i vnitřní život Třebíče je znát z každé nejmenší uličky přeplněné nakupujícími lidmi. Kdyby mohla fotografie vydávat zvuky, jistě bychom mohli slyšet, jak celé město hučí jako jeden velký úl, shánějící poslední zásoby, poslední dárky před přicházející zimou...
Na posledním obrázku je slunce již zase na ústupu a k vládě se pomalu dostává kulatý měsíc. Stejně jako na obloze se i v oknech domů a v pouličních lampách rozsvěcují malé hvězdy, aby poslední opozdilci mohli v poklidu dorazit do svých domovů. Náměstí se po celodenní tlačenici opět vyprazdňuje a celá Třebíč usíná...
Tyto tři obrázky nejsou ničím výjimečné. Nemají žádnou uměleckou, a ani historickou hodnotu. Ukazují pouze běžný den, právě takový, jako je třeba dnes. Jsou to zkrátka tři stejné, ale i úplně jiné pohledy na město v jeho každodenní podobě...