ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Řekneme-li, že zima je nádherná, pak se nedá krása jarní přírody slovy vypovědět. Každý den je jak stvořený k toulkám v parcích, lesích a lukách. Často věnuji svůj volný čas jarním procházkám, abych se mohla na chvíli odreagovat v krásném okolí našeho města.

Ještě jsem ani neopustila okrajové čtvrti, přesto však i tam stálo lecco za zhlédnutí. Květy ovocných stromů v zahradách tonuly v záplavě zeleně listů, jejichž barva byla poznamenána štětcem paní Přírody. A za městem všude kvetly rostliny tisíci vůněmi splývajícími v jednu jedinou, beroucí si alespoň nepatrný zlomek té barevné krásy pro sebe.

Zastavila jsem se u říčky protékající pod lesem. V zimě jsem se v závoji mlhy dívala do její zamrzlé hladiny jako do zrcadla. Nyní jsem se však nemohla vzdálit od jejích stříbrolesklých vlnek a šumění průzračné chladivé vody omílající malé kamínky na písčitém dně. Stařena vrba mi poskytla příjemný stín před slunečními paprsky zrcadlícími se ve vodě. Neváhala jsem vydat se k lesu, protože tam chodím ráda.

Melodickému trylkování ptáků, které bylo už z dálky slyšet, se nevyrovná žádný hudební nástroj, byť libozvučný. V lese oslňovala zeleň stromů. Ve větvích bleskem spáleného smrku jsem spatřila veverku. Skákala z větve na větev a vždy se dovedně drápky zachytila na jejich kůře. Slunce zapadlo do rudého požáru oblohy a já jsem to divadlo sledovala, dokud nespadla opona v nedalekých lesích. Po chvíli příroda ztichla a les ztemněl.

Jaký to byl krásný den! Vracela jsem se domů. Po takovéto procházce musím konstatovat: "Květen je bezpochyby nejkrásnější měsíc v roce."