Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zima si někdy vyzkouší svoje síly už koncem října, ale první sněhový poprašek obvykle dlouho nevydrží. Sníh zůstává ležet teprve v druhé půli listopadu po prvním studeném dechnutí zimy, která v tu dobu sice nejistě, ale přece jen začíná.
Příchod zimy je v naší představě spojen se zamrzáním vod. Jen co se ochladí, zamrznou kaluže, na slunci se zalesknou zrcadla močálů a jezírek.
Ale nejkrásnější je přece jenom sníh. Zima vystrojí pole a louky do bílého kabátku. Milióny sněhových vloček se ve slunečních paprscích zatřpytí jako brilianty. V korunách borovic se lesknou, až oči přecházejí, a břízy a smrky jsou jako z pohádky. To samo už navazuje tichou a krásnou atmosféru vánoc.
Sníh křupe pod nohama jako tvrdé pečivo. A za námi zůstává množství stop. Stopy jsou jako písmo na čistém bílém listu. Stopy kolem krmelců vyprávějí o jediném - o hladu a důvěře, že myslivci nenechájí jesle prázdné.
Občas ale zima není ve své kůži. Horce dýchá, sníh vodnatí, ledy tají. Zima pláče a nastává nečekaná obleva. To se sluníčko dere opět o vládu. Nepodaří se. Zimní větry naberou sílu a zima se znovu vrací v celé své kráse.
I když v zimě mnoho zvířat a živočichů trpí hlady, můžeme o ní mluvit jako o královně z pohádky.