Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V noci je vše jiné než ve dne. Když krásný prosvětlený den zahalí temná noc, vše se změní. Zdá se vám, že nic není na svém místě, vše je přikryto tmavou pokrývkou a vy jen počítáte minuty, kdy už to skončí. Pokud se to nestává vám, mně rozhodně ano.

Nemám ráda noc, nesnáším tuto černou dámu, jež mě večer co večer děsí k smrti. Velice mne trápí. Jestliže spím, hned se vzbudím, jelikož do mé mysli vstoupí zlý sen. Pokud nespím, mám oči dokořán a vnímám každičký zvuk či pohyb. Slyším, jak se větvičky stromů a keřů o sebe jemně otírají a listy tiše šumí, slyším silný vítr a jeho vysoký pískot, slyším sousedovy psy, jak žalostně vyjí a štěkají.

Byla noc, všichni už spali a náš dům utichl. Rozpršelo se. Silné kapky dopadaly na okenní římsy a střechy domů. Měla jsem pocit, že slyším snad každičkou kapičku. Tímto se ve mně zvýšila neklidnost.
Tuto deštivou noc jsem obzvlášť dobře vnímala veškeré nezvyklé zvuky. Cosi šramotilo v rohu mého pokoje. Bojácně jsem tam pohlédla. Vtom mě polil studený pot. Byl tam člověk! Jeho mohutná postava se černala na křesle. Seděl a svýma svítivě červenýma očima na mě zíral. Snažila jsem se tedy usnout. Pevně jsem zavřela oči a modlila se, ať už tato noc plná hrůzy skončí.
Když jsem se ráno vzbudila, dívala se na mě postava, avšak ne člověk, ale sestřina nová velmi roztomilá panenka.
Ano, noc je silný protihráč.