Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Moře! Blankytně modrá plocha posetá jiskřičkami perel, které se ve svitu slunce neuvěřitelně třpytí. Každý musí přivřít oči, aby z té záře neoslepl. Moře! Domov záhad a neporozumění. Skrývá se v něm tolik tajemna, až jde z něho strach. Když slunce zapadá za obzor, moře umírá. Je rudé k zbláznění a postupně se vrhá do stínu naprosté tmy. Pak už jen tiše šplouchá a je ztraceno v mlze neznáma. Když však ráno slunce otevře víčka a opět vystoupá na oblohu, moře se probudí spolu s ním a už opět oplývá krásou a veselím. Vše je zase, jak má být. Moře! Hluboká jáma plná vody skrývající neuvěřitelná tajemství. Tiše šplouchá, jako by nám něco vyprávělo. Příběh života, který v sobě ukrývá.

Nad hladinou krouží rackové a zuřivě skřehotají. Když se ale ponoříte pod hladinu, nic z toho neslyšíte. To ticho doráží na smysly jako smrt, dokud však nespatříte ladné pohyby malých barevných rybiček, které rozproudí vaši krev a které se v okamžení rozprchnou, hned, jak zaregistrují jakýkoliv plachý pohyb. Písek se zvlní a začne zase pomalu a neslyšně padat zpátky ke dnu. Jako by se čas zastavil. Neskutečně pestré korálové útesy plné mušlí lákají více než sladkost. Jen se dotknout těch neznámých rostlin, jen k nim přivonět jako k lučnímu kvítí.

Slunce už se pomalu opět chystá spát. Je čas se vrátit na pevninu dříve, než moře propadne temnotě a zapomnění. V písku u břehu se sluní nahnědlé mušle s nejrozmanitějšími zákruty. Vlny je vyvrhují ven, kde je jásavě sbírají malé děti. Maminky a tatínci se usmívají a milenci sedí na vyhřátém písku a pozorují rudou zář vycházející zpoza moře. Města se chystají k odpočinku.

Dávám sbohem moři. Dávám sbohem rozdováděným vlnám, které si naposledy v tomto dnu hrají se zářícími perlami. Dávám sbohem mušlím i dětem, které si je odnášejí domů v igelitových sáčcích. Dávám sbohem unaveným rodičům a milencům. Kéž se tu zase setkáme!