Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Probouzím se do nového přenádherného jarního dne. Zařící, ale ještě slabounký paprsek slunce mě hladí po tváři. Z otevřeného okna cítím tu jemnou vůni jara. Vůni rozkvétajících květin a ranní rosy.

Bosa vybíhám na obrovskou louku. Všechno před mýma očima ještě zakrývá mlha, díky které si připadám téměř jako v pohádce. Na bosých nohách mě šimrá čerstvá voňavá tráva. Všude kolem se začíná probouzet příroda. Jdu opatrně, abych nešlápla ani na jediného broučka. Motýli mávají svými pestře zbarvenými křídly a vítají jaro.

Vracím se zpátky, abych se obula a mohla se podívat, co se děje v nedalekém lese. Úzkou lesní cestičkou vstupuji do další, ale zase jiné pohádky. Tahle má trochu jiný děj. Jiná vůně, jiní živočichové a rostliny. Na zemi odpočívají bochánky mechů. Všude kolem se rozvíjí život. Matka srnka se pečlivě stará o svá mláďata a učí je všemu, co potřebují k životu. Malá veverka si staví nové obydlí ve stromě. Kolem sebe slyším šumící lesní potůčky. Jejich jemné pramínky jsou jako lehounce tančící víly. Je tak krásné to všechno pozorovat a poslouchat.

"Niky, vstávej, už musíš do školy," slyším jak mě maminka budí. Ne, byl to všechno jen krásný sen. Podívám se z okna a venku ještě pořád leží studená peřina sněhu, jíž se za chvíli budu brodit do školy. Ať už je zase jaro!