ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.17
Hodnoceno: 243x Prosím, ohodnoť práci

Mé oblíbené místo - lavička

Paní tma už svým temným pláštěm zahalila oblohu. Je letní noc a já se procházím parkem. Společnost mi dělá jen lehounký vánek, který se jemně dotýká lístečků na stromech a trávy. Ačkoliv ho nevidím, vím, že přichází. Pohladí i mě a vane se dál...

Konečně jsem došla tam, kam jsem chtěla – k mé přítelkyni – k staré, vrásčité dámě – k lavičce. Je tu pro šťastné i nešťastné milence, pro kamarády, pro lidi, pro mě. Jsem tu s ní a ona se mnou. Už ani nevím, kolikrát jsem na ni usedla, kolikrát mě přivítala s otevřenou náručí. Nemusím se bát, že bude mít špatnou náladu, nebude mě chtít vidět, nebude mít čas nebo nepřijde. Ona tu bude vždycky. Se mnou.

Dívám se na ni a upoutá mě vyryté srdíčko na jednom z pěti dřevěných prkýnek, které ji tvoří a je částí jejího těla. Proč mé milované někdo způsobil takovou ránu? Nejspíš z lásky. Ale proč jí kvůli tomu musel takhle ublížit? Možná to chtěl vykřiknout do světa. Styděl se mluvit. Raději ryl...

Kap, kap – z přemýšlení mě vytrhnou první kapky začínajícího deště. Pár se jich snese i na lavičku, ale protože je mírně nakloněná, stékají v potůčku na zem. Vypadají jako slzy. Slzy mé přítelkyně. Chtěla bych jí podat kapesník. Nemůžu, nemám. Ale vždyť je to jen déšť.

Už prší. Lije. Cítím, jak mi kapky deště padají na tvář, oblečení, ruce... Jako by mi každá nebohá kapička, která na mně zemře, dala poslední...polibek? Možná. Nebo poslední zprávu, rozloučení. Každá jako by svým mlasknutím při dopadu řekla: sbohem.

Padají. Padají, protože musí. Nechtějí, ale musí. Nastavují své ruce a čekají, že je někdo zachytí-zachrání. Ne, nikdo. Všechny umírají.

Už musím jít. S bolavým srdcem opouštím mou lavičku. Jdu domů, ale slibuji: zítra se vrátím...

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: verča, 01.04.2005

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Mé oblíbené místo - lavička

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­