Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Existuje krajina, kde slunce nezapadá a hvězdy nehasnou. Existuje krajina, kde si je den roven s nocí a noc si je noc rovna se dnem. Je to krajina snů, kde se s jiným snem probouzíme a s jiným usínáme. Je to místo, na kterém se cítíme šťastně, přestože nás zradili přátelé. Je to místo, na kterém se cítíme zdravě, přestože umíráme. Je to místo, na kterém bychom dokázali strávit zbytek života.
Na jaře se tu ležící pod stromy cítíme, jako bychom usnuli v nebeských červáncích. Hlas ptáků nám zní jako ta nejkrásnější ukolébavka. Tráva je měkčí než maminčino pohlazení. V létě nás zchladí a uklidní pohled na křišťálovou studánku a naše zbloudilé srdce najde cestu zpět díky jasné mysli. Na podzim se naše vzpomínky rozprostřou po krajině stejně, jako se smíchají nekonečné kombinace barev malířovy palety. Listy stromů budou zářivější než svit slunce. Naše mysl zabloudí do lesů věčných snů, ze kterých se už nevrátí. V zimě, kdy se krajina ukládá k spánku, aby se na jaře mohla opět probudit, se každičký kousek země zbarví do bílé nevinnosti. Stejně jako krajina se i naše mysl a srdce uchýlí k době nekonečného vzpomínání.
Na tomto místě bychom dokázali strávit každý den, každou noc, každý měsíc, každý rok, celý náš život. Říkáte, že tato krajina neexistuje? Existuje v našich srdcích.