ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Na rozdíl od Pýchy a předsudku, nejznámějšího díla Jane Austenové, Opatství Northanger nám nenabízí hlavní hrdinku, s níž bychom se mohli v jejích "strastech" sžít. I za předpokladu, že je někdo tak hloupoučký a naivní jako Catherine, je nepravděpodobné, že by si to přiznal při čtení této knihy.

Celá kniha je provázena poznámkami autorky a její apelací na čtenáře. Půlku prvních kapitol vždy zabere odůvodňování, proč je následující popisek postav či událostí stručný. V jisté části se dozvíme všechny klady románů a že se čtenář nemusí stydět za výběr této literatury. A v závěrečné kapitole vyslechneme obhajobu neobvyklého, snad "futuristického" důvodu zalíbení. Kdyby to ještě nestačilo, můžeme zmínit nekončící filozofování nad Catherininým postavením hrdinky bez hrdinských vlastností.

Co se týče děje, jediný zvrat se nachází až v úplně závěrečné části knihy, pokud tedy nepočítáme jednokapitolové teoretizování o vraždě generálovy manželky. Samozřejmě že by byl děj o mnoho zajímavější, kdyby intrikánství Isabelle, které se projeví až v půlce knihy, nebylo vyzrazeno na jejím přebalu.

Jinak řečeno, celou dobu čtení může čtenář jen bezúspěšně doufat, že kniha začne být zajímavá, přičemž se ani nemůže pořádně začíst kvůli neustálým autorčiným vsuvkám.